Deník N

Šestnáct let ve vězení za vraždu dítěte, kterou nespáchal. Nevinný a mučený se dočkal svobody

Wu Čchun-chung s rodinou – ještě před zatčením, mučením a nespravedlivým odsouzením. Jeho dceři Li-li bylo tehdy jen 12 let. Když otce uvěznili, místo školy začala pracovat a živit rodinu. Foto: Foto: Ta-čung 大众, Feng-chuang 鳳凰
Wu Čchun-chung s rodinou – ještě před zatčením, mučením a nespravedlivým odsouzením. Jeho dceři Li-li bylo tehdy jen 12 let. Když otce uvěznili, místo školy začala pracovat a živit rodinu. Foto: Foto: Ta-čung 大众, Feng-chuang 鳳凰

Truhláře a otce od rodiny ze středočínské vesnice odsoudili za vraždu sousedova syna. Wu Čchun-chung se doznal jen jedinkrát: když ho policie mučila a hrozila jeho ženě. Jinak trval na své nevině i po letech za mřížemi: Buď vyjdu nevinný, nebo ať tady zemřu. Tento měsíc se po 5611 dnech konečně dočkal svobody. Jiní nespravedlivě věznění Číňané na ni zatím marně čekají – otrávený strom neboli doznání pod mučením nepřestává plodit ovoce.

Dvanáctiletá Wu Li-li měla hezký život. Hlavní hvězdou v rodině byl sice už od narození její mladší bratr Jün-lej, ne Li-li jako prvorozená, ale tak to na čínském venkově odjakživa chodívalo: budoucností rodu a jeho jedinou nadějí je syn.

Jün-leje rodiče od narození vysloveně rozmazlovali, ale že by se ke starší dceři chovali ošklivě? Co vás nemá! Starali se o ni láskyplně a laskaví byli i k sobě navzájem, jen málokdy se pohádali. Matka zůstávala doma, pečovala o děti i o domácnost. A otec?

Wu Čchun-chung se ze všech sil snažil, aby se jeho rodině vedlo dobře. Vydělával si jako tesař a celé dny od rána do pozdního večera trávil na dvorku, kde měl pilu a dílnu. Pracoval neúnavně a bylo to znát. Jiné rodiny v Čou-kangu – vesnici na severu středočínské provincie Che-nan – jezdily na kolech a doma se dívaly na černobílou televizi, ale u Wuů měli motorku a na televizní obrazovce barvy.

A Li-li s Jün-lejem mívali po kapsách vždycky o něco víc peněz na přilepšenou než jejich kamarádi a spolužáci. Když malý Jün-lej zatoužil po digitálních hodinkách a začal o ně žadonit u otce, Wu Čchun-chung se mlčky zvedl a vyšel z domu. Odpoledne se vrátil s hodinkami v ruce.

Jed na krysy v nudlích

„Táta pracoval vážně tvrdě,“ vzpomíná po letech dnes už dospělá Li-li pro čínské noviny Feng-chuang. „Jednou bylo venku příšerné vedro; šla jsem za ním a povídám mu: Vypadáš hrozně unaveně, copak si nemůžeš na chvíli odpočinout? Nechci odpočívat, táta na to. Chci, abyste s bratrem měli co jíst.“

Ale to nebylo všechno, co si Wu Čchun-chung pro svoje děti přál. Chtěl, aby se pilně učily a vystudovaly dobrou školu, a tolik dřel právě proto, aby na ty dobré školy byly peníze. Navíc měl starost o vlastní rodiče, kterým se kvapem blížila šedesátka. V čínské tradici je to oslavované, vysněné jubileum – čas v ní není lineární, ale cyklický a obnovuje se právě po šedesáti letech, takže šedesátník požívá velké úcty. Zároveň ale začíná být ve věku, kdy už by pomalu měl nechat práce a odevzdat se do péče svých synů.

Přesně jako Wu Čchun-chungův otec s matkou. Když bylo Li-li dvanáct let a po šesti letech na základní škole nastoupila do první třídy nižší střední, její prarodiče zrovna oslavili šedesátku a děda nechal práce. Podzim se pomalu měnil v zimu a napadl první sníh. A Wu Čchun-chung se kvůli sporu o účet za elektřinu nepohodl se sousedem Wang Čan-šengem.

O týden později – bylo po deváté večer a celá rodina už byla v posteli – zabušili na dveře Wu Čchun-chungova domu dva policisté. Wang Čan-šengův tříletý syn byl mrtvý, podle policie otrávený jedem na krysy, který kdosi přimíchal do nudlové mouky. A všichni dobře vědí, Wu Čchun-chungu, že jsi to právě ty, kdo se s Wangem nedávno ošklivě pohádal. Takže půjdeš okamžitě s námi!

Wu se bránil, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Čína

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější