Deník N

I zadlužená matka z brněnského Bronxu má právo na druhou šanci, rozhodl Ústavní soud. Happy end je ale nejistý

Anna Daňová vyhrála u Ústavního soudu. Ten konstatoval, že ji soudy nemůžou odmítnout jmenovat poručnicí desetiletého chlapce jen proto, že má dluhy. Foto: Jana Ustohalová, Deník N
Anna Daňová vyhrála u Ústavního soudu. Ten konstatoval, že ji soudy nemůžou odmítnout jmenovat poručnicí desetiletého chlapce jen proto, že má dluhy. Foto: Jana Ustohalová, Deník N

Před dvěma týdny se Ústavní soud zastal Anny Daňové. Chudá romská žena z brněnské vyloučené lokality přezdívané Bronx žádala, aby se mohla stát poručnicí desetiletého těžce postiženého chlapce, o kterého pečuje prakticky od narození. Soudy a úředníci magistrátu byli proti, vadilo jim, že má dluhy a exekuce.

Nestává se často, aby ústavní soudci připojili ke svému nálezu kromě výčtu paragrafů také upřímné osobní přání stěžovatelce. Vlastně se to stalo poprvé. „Ústavní soud využívá této příležitosti též k tomu, aby stěžovatelce složil poklonu za její láskyplnou péči o nezletilého, jež jistě vedle radosti přináší i těžkosti a starosti. Současně jí i vedlejšímu účastníkovi přeje do dalších let hodně zdraví, štěstí a společné pohody,“ stojí na konci nálezu z letošního 31. března.

Ústavní soudci zároveň zrušili rozsudky nižších soudů. Ty odmítly jmenovat Annu Daňovou poručnicí desetiletého chlapce s těžkým postižením, o kterého se stará. Argumentovaly, že ačkoliv o něj pečuje, nemůže jej zastupovat v jednáních před úřady, protože má dluhy a je v exekuci. Soudy teď musí žádost paní Daňové o poručnictví projednat znovu.

Příběh, který prozatím zakončil Ústavní soud, začal před deseti lety. Tehdy se u Daňových doma objevila žena, která několik měsíců předtím chodila s jejich synem. „Přišla s dvouměsíčním miminkem. Řekla, že už ho nechce a že se o něj máme postarat my. A zmizela,“ vzpomíná paní Daňová. Jí bylo tehdy přes čtyřicet let a vychovávala svoje čtyři děti, nejmladší dceři bylo pět let.

Chlapce, který má v rodném listě zapsané jméno Emanuel, ale doma ho oslovují Marek, se rodina ujala, ačkoliv pro ně byl vlastně cizí. Zda je jeho biologickým otcem syn paní Daňové, není jisté. „Už to ani nechceme zjišťovat. K čemu? Přijali jsme ho, staráme se o něj, máme ho rádi. Není to důležité,“ říká žena, která žije ve vyloučené lokalitě kolem brněnské ulice Cejl.

V rodném listě má totiž chlapec zapsaného jako otce kosovského Albánce, který o něj nikdy neprojevil zájem, stejně jako matka, která v té době brala drogy. Rodiče ani neplatili alimenty. Úřady je proto před čtyřmi lety zbavily rodičovských práv a poručníkem chlapce, jenž celou dobu vyrůstal u Daňových, se stal brněnský magistrát.

Jak chlapec rostl, zjistili lékaři, že prakticky neslyší, je velmi neklidný, má poruchu pozornosti a mentální postižení. Už jen cesta do školy pro sluchově postižené děti na druhém konci Brna je vysilující.

„V tramvaji nezůstane deset vteřin na sedačce. Pořád vstává, sedá si, snaží se chytat madel a tyčí, pobíhá po tramvaji, oslovuje cizí lidi. Musíte snášet neustále pohoršené pohledy lidí, kterým nevysvětlíte, že je to postižené dítě. Myslí si, že je nevychovaný,“ popisuje Daňová, drobná žena s vlasy do culíku. Rodina se kvůli němu naučila znakovou řeč, díky které spolu mohou komunikovat.

Ani doma to není s neklidným chlapcem jednoduché. „Byla jsem vedle v pokoji. Stačila chvíle, otevřel si okno a začal vyhazovat věci na ulici a pokřikovat na lidi. Probudí se několikrát uprostřed noci, otevře dveře z bytu a chce odejít. Musíme na noc zamykat a schovávat klíče,“ vysvětluje Daňová.

Před dvěma lety požádala Městský soud v Brně, aby se mohla stát také Emanuelovou poručnicí. Ačkoliv se totiž stará o chlapce čtyřiadvacet hodin denně, není jeho zákonnou zástupkyní. Nemůže proto dát

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Brno

Exekuce

Pozitivní zprávy

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější