Psycholožka tvrdí, že jsme všichni schopni vraždit
Když vidíte roztomilé štěňátko, máte někdy nutkání mu ublížit, tedy chcete ho popadnout a pořádně mu zmáčknout jeho rozkošnou tlamičku? A byli byste schopni zabít člověka? I tyto nepříjemné otázky klade čtenáři kniha Zlo: Věda o temných stránkách lidství (Evil: The Science Behind Humanity’s Dark Side). Její autorka, německo-kanadská psycholožka Julia Shawová (1987), v ní píše o typech lidského chování, které jsou tradičně označovány za ty nejhorší a zavrženíhodné, a snaží se o jejich pochopení.
Ba co více, chce čtenáře přesvědčit, případně mu pomoci, aby „soucítil se zlem“. Protože mozek každého z nás je podle ní „tak trochu sadistický“. A všichni jsme schopní vraždit.
Naše vnitřní protiklady
Co se týká myšlenek na ubližování domácím mazlíčkům, na vině je podle autorky fakt, že často reagujeme ambivalentně – určitý podnět v nás prostě vyvolává dvě protikladné reakce.
Ambivalentní emoce podle ní vznikají ve chvíli, kdy nás nějaký pocit naprosto zaplaví. Mozek se pravděpodobně snaží předejít přílišné emoční zátěži, protože by ho mohla poškodit, a tak spustí protichůdnou reakci – například „touhu umačkat něco, na čem nám ve skutečnosti záleží“.
„Takže až příště budete pociťovat potřebu pořádně zmáčknout nějaké zvířátko, pravděpodobně to neznamená, že jste sadista, ale že se váš mozek snaží vyrovnat s emoční zátěží, aniž by zkratoval.“
Proti stereotypům
Především se ale Shawová snaží ukázat, že
