Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Jsme ve válce.“ Jak jsme zmilitarizovali debatu o epidemii a proč to není dobře

Přílet ukrajinského letounu Antonov An-124 s ochrannými pomůckami na letiště v Pardubicích. Foto: Armáda ČR
Přílet ukrajinského letounu Antonov An-124 s ochrannými pomůckami na letiště v Pardubicích. Foto: Armáda ČR

Komentář Jana Wirnitzera: Armáda se stala jedním z nejviditelnějších nástrojů států v potýkání se – povězme si později, proč ne „v boji“ – s koronavirovou nákazou. Současně zesílila válečnická mluva vlády, médií i mezi lidmi. Tento vývoj přináší řadu úskalí a důvodů k obavám.

Každý z nás, pokud tedy nejste námořníkem na ponorce s jadernými střelami, už to slyšel: Jsme ve válce. Díky všem v první linii. Bojujeme s koronavirem, vyhráli jsme bitvu, ne válku.

Vojácké výrazivo, které si Česko osvojilo, formuje, jak o problémech uvažujeme, jaká řešení volíme (nebo s ohledem na demokratické zřízení země akceptujeme), a také to, jak je časem vyhodnotíme. Jinými slovy, jak se z nich poučíme.

Je očividné, že bez zapojení fungujícího stroje armády by Česko zvládalo epidemii hůř. Jistě lze zastávat tezi, že podstatná je teď jednota a pořádek, jejichž je armáda symbolem, že válečnická mluva je detail, který krizi přirozeně provází a bez následků pomine. Cílem tohoto textu je tuto tezi zpochybnit a ukázat na příkladech, že argumenty proti ní jsou závažné.

Kdo za svou vlast nepadne

Zastavme se úvodem u pojmu válka. Velký vojenský myslitel Carl von Clausewitz, od jehož narození za pár týdnů uplyne 240 let, dal světu nejen větu, že válka je pokračování politiky jinými prostředky, ale i méně známou definici války coby „aktu násilí s cílem donutit protivníka, aby se podřídil naší vůli“.

Nebo nevědecky, ale ryze praktickými slovy amerického generála z druhé světové války George S. Pattona (a nejen jeho) – žádný bastard nevyhrál válku padnutím za svou zem, ale donucením bastarda na opačné straně padnout za tu jeho.

Oba muži nám sdělují mimo jiné to, že válka vždy v historii byla výsostně střetem lidských kultur či společenství. Ale virus nemá vůli, kterou by nám násilím chtěl vnutit. Ani vlast, za kterou by mohl padnout. Ocelí a střelným prachem podložená logika války je zavádějící.

„Povzbuzování komunitní odolnosti a pospolitosti proti nepřízni osudu vyvoláváním obrazu války přináší pokroucené mýty a narativy hrdinské minulosti národa a válečných tažení. Může to být kognitivní zkratka k vybuzení kolektivního úsilí, úzký narativ ale mohou zneužít oportunističtí politici,“ připomíná Alexandre Christoyannopoulos z britské Loughborough University.

Válka je nepochybně krajní stav, v němž vlády států přijímají krajní opatření. Nikoliv bezdůvodně: jde buď o přežití státu jako takového, nebo o jeho zájmy, které jsou tak důležité, že kvůli nim stojí za to válčit. (Nebo o zájmy jeho vládnoucí elity.)

Krajní opatření státy včetně Česka přijímají. Slovo válka je zaklínadlo: slouží jednak k tomu, aby se před lidem obhájilo

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Covid-19

Názor

Česko, Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější