Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Ekonom: Utrácet chceme pořád stejně. Většina kuchařů i kadeřníků se vrátí do práce, až zmizí překážky

Ekonom Dominik St Foto: archiv Dominika Stroukala
Ekonom Dominik St Foto: archiv Dominika Stroukala

Část kuchařů nebo kadeřníků teď raději půjde pracovat za kasu do supermarketu nebo rozvážet zboží, předpokládá ekonom společnosti Roklen Dominik Stroukal. Část zaměstnanců v nejzasaženějších odvětvích o práci přijde – i když nejspíš jen do doby, než naše ekonomika opět nastartuje a zavřené obchody otevřou.

Lidí bez práce obvykle přibývá, pokud si firma nezvládne zajistit dost zákazníků, špatně hospodaří nebo nemá dost produktivní zaměstnance. Ani jedno z toho teď nezažíváme, přesto kvůli epidemii směřujeme k vysoké nezaměstnanosti. Má tato situace nějakou historickou obdobu?

Vůbec, nelze ji s ničím srovnat, nic podobného se nikdy nestalo. Ekonomové se ji teď často snaží porovnat s předchozími pandemiemi, typicky se španělskou chřipkou, s různými živelnými katastrofami, se změnami režimu. Ale všechny ty věci se staly už příliš dávno, dnes žijeme v úplně jiném uspořádání.

Centrální banky se chovají jinak a je vidět, že se vlády poučily, i když běžně nejsem příliš velký fanoušek toho, co dělají. Přestože máme pocit, že jim vše trvá dlouho a dělají to někdy nešikovně, zvládnou reagovat mnohem rychleji a ostřeji. Dokážou spolu komunikovat přes internet, nemusí čekat, až se jednou za dva roky sejdou v nějakém městě. A samozřejmě je na jiné úrovni globalizace. Jsme závislí na lidech po celém světě a sami nedovedeme vyrobit téměř nic.

Řada firem, které musely ze dne na den zavřít nebo přerušit výrobu, teď nemá dost peněz na mzdy pro nepracující zaměstnance. Měly tyto rezervy mít? Nebo je pochopitelné, že s podobným šokem nepočítaly?

Jako zaměstnanci můžeme mít našim zaměstnavatelům samozřejmě za zlé, že si nevytvořili rezervy. Ale když se zamyslíme nad tím, že průměrný zaměstnanec dnes stojí firmu 50 tisíc korun za měsíc, tak dvacet lidí vyjde měsíčně na milion. U nás se to takto neměří, ale z čísel pro Spojené státy jsme viděli, na jak dlouho mají určité sektory rezervy. U většiny firem to přitom není ani měsíc, například u restaurací jen šestnáct dní. Že by si měl někdo nechávat milion jen na to, aby mohl udržet své lidi měsíc bez práce, předtím nikoho nenapadlo. A to ještě nepočítám nájem a další náklady, které jsou zhruba stejně vysoké.

Změní se to po zkušenosti s koronavirem?

Předpokládám, že si to firmy ani v budoucnu nebudou moct dovolit. A nedokážu si představit, že bych třeba jako politik řekl malé restauraci s deseti lidmi, kde se točí několik barmanů, pár lidí v kuchyni a jedna uklízečka, aby si kvůli případné pandemii dali stranou milion korun na měsíc, dva miliony na dva měsíce. To je úplně nemyslitelné, kde by na to vzali.

Omezení jsou plácnutá do větru na neurčito

Jak by měla současnou situaci řešit vláda? Podle Filipa Matějky z institutu CERGE-EI by teď měla firmám a podnikatelům co nejvíce finančně pomoct, aby se ekonomika rychle vrátila do normálu. A to i za cenu vysokého zadlužení.

Souhlasím, určitě by to tak mělo být. Je zde ale jeden háček. Aktuální situace je specifická v tom, že jde o dvě krize

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Covid-19

Česko, Ekonomika

V tomto okamžiku nejčtenější