Deník N

Šijeme si roušky, ale taky si vyhrožujeme zatlučením dveří. O nejlepším i nejhorším v nás

Šití roušek se stalo symbolem celonárodní solidarity a vzájemné pomoci. Kromě ní ale přináší krize také méně pozitivní příklady mezilidských vztahů. Ilustrační foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Šití roušek se stalo symbolem celonárodní solidarity a vzájemné pomoci. Kromě ní ale přináší krize také méně pozitivní příklady mezilidských vztahů. Ilustrační foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Komentář Jana Moláčka: V krizi si vzájemně pomáháme víc než kdy jindy, ale taky se jeden druhého víc bojíme a dáváme si to občas nepříjemně najevo. Pocit ohrožení vyplavuje na povrch to nejlepší i nejhorší v nás, probouzí dávné instinkty, které nás motivují k sebeobětování i sobeckému nepřátelství. Nedělíme se přitom na hodné a zlé, dojemná obětavost i zdánlivě nepochopitelná bezohlednost vyvěrají ze stejné, dávno zapomenuté hlubiny podvědomí každého z nás.

Média jsou plná příkladů nezištné pomoci, kterou v krizi nabízejí lidé, podnikatelé i firmy. Občas se v nich ale objeví také příběh z odvrácené strany lidské povahy.

Třeba ten o české rodině se dvěma malými dětmi, která se vrátila ze Skotska, kde žije, aby epidemii přečkala v Česku. Mladí manželé nechtěli bydlet v bytě s rodiči, aby je případně nenakazili, tak se dočasně nastěhovali do garsonky vypůjčené od známého.

Tu ale museli prakticky hned opustit, protože v domě se jejich příjezd rozkřikl a nájemníci ostatních bytů propadli panice, že by je rodina – která měla v plánu podstoupit dobrovolnou karanténu – mohla nakazit. Sousedé svolali mimořádnou schůzi bytového družstva, „vetřelcům“ vzkazovali, že jim zatlučou dveře, a podobné věci.

Svádí to k černobílému vidění světa a dělení lidí na hodné a zlé. Jedni chodí sousedům na nákupy, druzí jim vyhrožují zatlučením dveří. Jenže – nic nemůže být vzdálenějšího pravdě. Ostatně, i jedna z nájemnic

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější