Za hranicemi zůstávají stovky diplomatů. Chybí nám rodina, ale kapitán opouští loď jako poslední, říkají
Česko zatím kvůli pandemii nestahuje ze zahraničí své diplomaty ani další pracovníky. Ti tak zůstávají na svých postech a snaží se pomoci Čechům, kteří zůstali ve světě. Pomáhat při ztížené práci jim má trénink i psycholog.
Za poslední měsíc se život ve dvacetimilionové Manile téměř zastavil. Zavřely úřady, školy i většina obchodů a kvůli zákazu vycházení utichly ulice. Pro Janu Šedivou a její kolegy ale naopak nastalo velice rušné období. Pětačtyřicetiletá velvyslankyně v uplynulých týdnech pomáhala zhruba třem stovkám českých turistů dostat se z Filipín zpět.
Práce to nebyla snadná. „Kvůli absolutní karanténě se na zastupitelský úřad dostaneme pouze občas, na vlastní riziko a s obtížemi,“ popisuje Šedivá fungování ve městě s četnými kontrolami a kontrolními stanovišti. „Budova, v níž úřad sídlí, je oficiálně uzavřena, čili pracujeme ve vysokých teplotách bez klimatizace,“ říká. Teploty v Manile nyní dosahují 34 stupňů Celsia.
I po repatriačních letech v zemi pořád zůstává asi padesátka uvízlých Čechů. Většinou už nejde o turisty, ale o lidi, kteří tam žijí dlouhodobě. „Jejich situace je velmi těžká – jsou odříznuti
