Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Proč si Dánové oblíbili stará a rezavá kola? Mají šanci, že jim déle vydrží

Dánová svá kola příliš nešetří (Nyhavn, Kodaň). Foto:  Marco Chilese, Unsplash
Dánová svá kola příliš nešetří (Nyhavn, Kodaň). Foto:  Marco Chilese, Unsplash

Dánský deník Albíny Mrázové: Jestli je pro místní něco typické, je to jízda na kolech. Jezdí na nich do práce, nakupovat, ale i na výlety či jen tak pro zábavu. Kodaní se v rušných ranních hodinách prohánějí hejna cyklistů. Jejich hemžení někdy připomíná dopravní zácpu, jakou člověk může spíš vidět v případě aut.

Kodaň je stavěná způsobem, který činí toto město pro dvoustopá vozidla dost nepraktickým. Na jednostopém bicyklu se člověk přece jen dostane trochu rychleji ke svému cíli, než když musí v řadě případů autem leccos objíždět. Navíc je většina Dánska v podstatě rovina, a tak jediné nepříjemné na místní cyklistice je, že často fouká vítr, před kterým se na rovině není kam schovat.

Když se člověk ale podívá na zdejší kola blíže, zjistí, že se ani vzdáleně nepodobají čemukoliv, na čem by se dala jezdit Tour de France, ba ani žádný mnohem méně významný závod. Bicykly, na kterých se Dánové prohánějí, jsou často rezavé, ty nelepší mají tři převody a brzdu, na těch horších se brzdí ještě postaru, zašlápnutím dozadu, protože jsou vybavena torpédem. A skřípání se používá místo zvonku. Takových kol je v dánských bazarech hromada a dají se nakoupit za hubičku. „Nemá cenu si kupovat něco dražšího, když mi to pak stejně někdo ukradne,“ vysvětluje kamarádka Marianne, která je celkem zvyklá na to, že minimálně jednou za rok o kolo přijde. Nyní takhle radí mně.

Moje kolo bylo modrorezavé, mělo sedm převodů, přední a zadní brzdu. Zároveň ale pamatovalo devadesátá léta, takže se dalo koupit za krásných 150 dánských korun (něco přes pět českých stovek). Pravidelně jsem promazávala ty části, které se tvářily, že by se ještě někdy mohly alespoň trochu pohybovat. A i přes nepříliš povzbudivý vzhled jsem ho připoutávala ke stojanu na kola, který máme u domu. Byla jsem si ale celkem jistá, že v klidné části dánského maloměsta mi takhle ošklivé kolo nikdo nevezme, i kdyby na něm stála cedule s nápisem „Chcete mě?“

Každé kolo dobré…

Chyba. Když jsem šla minulý týden vyzvednout kolo s tím, že pojedu nakoupit, můj „rezavec“ byl pryč i se zamykacím řetězem, kterým byl připoután. Celkově šlo už o čtvrté kolo, které mi někdo vzal. „Nahlásit na policii to můžeš, ale

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Dánský deník

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější