Česká republika je dobře utajenou vědeckou velmocí
Naše země má slavnou vědeckou tradici, na kterou jsme už skoro zapomněli, a silnou současnou vědeckou generaci, o které skoro nic nevíme.
Znáte nějaké současné české sportovce? Samozřejmě: Jágr, Ledecká, Kvitová, … Herce? Jak by ne. Hudebníky? Spisovatele? Politiky? Podnikatele? V každé z těch kategorií byste určitě na nějaká jména přišli.
A znáte nějaké současné české vědce? Zpaměti, bez nápovědy?
Jestli ne, je to vlastně docela v pořádku a není to vaše chyba. Česká věda neumí samu sebe propagovat a dost často se tomu vysloveně brání. Pokud tedy znáte nějaké vědecké osobnosti, dost možná to je z okrajových nebo vysloveně špatných důvodů – v lepším případě jako autory popularizačních knih, v horším třeba jako protagonisty neúspěšných pokusů o vstup do politiky.
Čeští vědci přitom dělají hodně významných věcí a v celosvětovém kontextu se rozhodně neztratí. Doma jsou však víceméně neviditelní. Vzniká tak mylný dojem, že česká věda zaostává, že je špatná a bezvýznamná.
Je to škoda, ale tolik by to nevadilo. Horší je, že to je nebezpečné. Národ, který nabude dojmu, že žádnou vědu nemá, v dalším kroku téměř jistě usoudí, že ji ani nepotřebuje.
Speciál Deníku N: A to je ta krásná země… (1918 – 2018)
Pokrok přírodních věd a navazujících technologií má paradoxně za důsledek, že jej stále více lidí nechápe. Stále více lidí žije subjektivně ve světě, jemuž nerozumějí, v němž jsou dezorientováni. Rádi pak přijímají jeho libovolně zkreslený obraz, jen když je jednoduchý a vrátí jim pocit bezpečí. Důsledky sahají od víry v chemtrails a pití Sava po rostoucí úspěchy hrubého politického populismu. Formulace „potřebujeme nové osvícenství“ zní dramaticky, nikoli však nepřiměřeně.
Ani přírodní, ani společenské vědy již nelze oddělit od jejich společenských důsledků. Průmyslový růst za posledních dvě stě let nám přinesl bezprecedentní kvalitu života, zároveň však zatížil životní prostředí planety, dost možná za únosnou mez. V českých zemích máme často tendenci tvářit se, že se nás globální problémy netýkají, že jsme bezpečně ukryti za hradbou pohraničních hor. Není to pravda. Technický pokrok je mezinárodní, planeta je jen jedna. A mezinárodní je také věda, která svět kolem nás zkoumá.
To znamená, že česká věda se zdaleka nedělá jen v ČR. Patří do ní jak domácí vědci působící v cizině, tak zahraniční odborníci na českých pracovištích. Je skvělé, že přibývá jedněch i druhých.
Připravili jsme pro vás přehled toho, co se v české vědě (a částečně v navazujících technologiích) vytvořilo, na čem se pracuje dnes a kdo by mohl patřit k hvězdám zítřka. Není úplný, ani není možné, aby byl. Měl by ale jasně ukázat, že
