Notes: Ten virus má prý plán. Mohli bychom ho vidět?

Den Deníku N

Zakázaní a odstřižení podnikatelé. Dovlekla jsem dnes domů 120 zmražených plněných taštiček ťiao-c‘ ze své oblíbené čínské restaurace. Je to už skoro měsíc, co musela zavřít. Ale minulý týden se jeden z fanoušků tamní kuchyně domluvil s majitelkou, a tak ze dveří restaurace na pár hodin zmizela mříž a proměnily se ve výdejové okénko. Seznam objednávek měl dvě hustě popsané stránky a hodně z nás objednávalo ve velkém – nejlepší čínskou hospodu v Praze přece nenecháme padnout!

Samozřejmě dobře víme, že je to jenom pár kapek do vyschlého moře vody. Úmysl může být sebelepší, ale ztráty způsobené karanténním režimem nenahradí.

Státem garantované bezúročné půjčky pro podnikatele aka Covid II by to mohly zvládnout o něco lépe. Na papíře vypadaly slibně. Skutečnost ovšem ukázala, že všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. A banky chtějí své peníze zpátky. Na záchranný úvěr v leckteré z nich tak nedosáhnou: podnikatelé v pohostinství. Podnikatelé v kultuře. Hoteliéři, cestovní agentury, prodejci aut. Větší firmy jako „bonitnější klienti“ mají přednost před malými. A i když se k půjčce přece jen probojujete, vyhráno ani zdaleka nemáte. Jednoznačně téma dne; servíruje Jan Pavec.

Virus-plánovač. Pandemie kolem světa cestuje s kufrem plným nejistot. Jedna z vůbec největších trápí nejen podnikatele, ale asi nás všechny: jak dlouho tohle ještě potrvá?

„Nikdo z nás nemá detailní plán s postupnými cíli. Jediný, kdo má plán, je ten virus,“ odtušil dnes ve Sněmovně ministr vnitra Hamáček. Že by citoval analýzu Hanky Mazancové a Evy Romancovové, které pročetly vládní zdůvodnění záměru prodloužit nouzový stav o dalších 30 dní? „Detailní plán, jak bude vláda postupovat dále a za jakých podmínek bude přistupovat k jakým krokům, … v textu není ani náznakem,“ stojí v ní. Stejně jako připomínka, že za nouzového stavu vláda „smí udělat téměř cokoli, zákon ale zároveň vyžaduje, aby své kroky odůvodňovala“.

Teď ještě dostat se tak k plánům toho viru! Do kapes červeného svetru se nejspíš neschovaly…

A kromě toho:

Írán mezi dvěma zly. Když se koncem února v íránské státní televizi potil sinalý, koronavirem nakažený náměstek ministerstva zdravotnictví, bylo už celkem jasné, že Írán epidemii nezvládá. Ze země tehdy chodila jedna tísnivější zpráva než druhá. Bohužel ani po více než měsíci to není lepší – spíš naopak. Na Covid-19 může zemřít až tři a půl milionu Íránců.

AfD na mušce německé kontrarozvědky není problém – aspoň podle poslance AfD v Bundestagu Petra Bystroně. Proč to české jméno, to se v Bystroňově rozhovoru s Pavlem Polákem dočtete taky. Ale zajímavější je přece jen jeho hlavní téma: je krajní pravice tou největší hrozbou dnešního Německa? A co s tím vším má společného Alternativa pro Německo? Výtečný článek, který se vám možná bude honit hlavou ještě dlouho po dočtení, stejně jako mně. Mimochodem, Pavel z Berlína také popisuje, jak v dobách nejistoty a strachu roste nejen podpora Angely Merkelové, ale i spokojenost Němců s prací její vlády.

Johnson na JIP. Britského premiéra neopustila „dobrá nálada“, ani když se zhoršujícími se příznaky Covid-19 mířil do nemocnice. Napsal to včera na svůj Twitter. Dnes (zatím) netweetuje; přitížilo se mu a lékaři ho raději přesunuli na JIP, na dosah ventilátoru. „Hledají-li zahraniční komentátoři příměr pro současný stav Spojeného království, najdou ho snadno v osobě samotného ministerského předsedy. Pacient na jednotce intenzivní péče, zcela odkázaný na systém státní podpory a péče,“ píše z Londýna Ivan Kytka.

Sportovci na betonovém plácku. Ledacos je zakázané, ale do parků se, když jste opatrní, smí. Jediné štěstí pro vrcholové sportovce, protože jinak by místo parku byli v háji. Trénink pod širým nebem pomáhá držet kondici i imunitu, ať už jde o atlety, zápasníka MMA nebo malé judisty. S těmi všemi v pražských parcích mluvil David Janeczek a sledoval to objektiv Gabriela Kuchty.

Amazon na výsluní i v temných zákoutích. Srovnávání s Čínou jsou ošemetná, ale v jednom jsme na tom rozhodně všichni stejně: kde nemůžeme do kamenného obchodu, vyhlížíme kurýry e-shopů. V USA hraje prim Amazon, podle některých „nový Červený kříž“. Moc Amazonu za pandemie roste a má své stinné stránky, popisuje Kirill Ščeblykin.

Tomáš Halík na samotě, tentokrát mimo poustevnu. Renata Kalenská si s ním povídala o izolaci, Knize Jób nebo Čapkových mlocích a také o tom, kdy může víra porazit strach. Na své si přijde i ten, kdo zahlíží na stávající osazenstvo Pražského hradu. Ale mě osobně zaujala spíš závěrečná pasáž, kde je řeč o pandemii jako o mementu pro katolickou církev: „Konzervy… jsou užitečné, ale jednou vyprší jejich doba použitelnosti a musí se vyhodit, protože jsou jedovaté.“

Zítra v tištěném Deníku N:

• Premiér chodí za dveře i při videokonferencích. Vláda při řešení dopadů koronaviru na hospodářství poměrně často jedná bez Babiše, některá opatření totiž ovlivní i Agrofert.
• Hnutí ANO si přivlastnilo Prymulu. Náměstek ministra zdravotnictví chce řešit, proč ho ANO zařadilo do sekce Naši lidé; hnutí nereaguje.
• Virus a těhotenství – je třeba se bát? Ptali jsme se odborníků, zda nákaza koronavirem ohrožuje plod v prvním trimestru nebo jestli opravdu ženy musí rodit v rouškách.
• Polské volby poštou, vzdor viru a ústavě. Vládní strana PiS protlačila zákon o korespondenční volbě prezidenta patrně v rozporu s ústavou.
• Některé profese zmizely. Panuje tu nejistota jako po válce.
• Stalo se třetího dne aneb Kdo zemřel, ten žil: esej ve Francii žijícího českého spisovatele o věcech, které člověka napadají (nejen) o Velikonocích.
• Lesk a bída českého skla v 8smičce

Letem světem

Nouzový stav v České republice se prodlužuje do 30. dubna. Návrh vlády v podvečer odsouhlasila Poslanecká sněmovna, hlasovalo pro něj 90 poslanců. Kabinet Andreje Babiše původně navrhoval prodloužení o dalších třicet dní.

Singapur je často vyzdvihovaný za svá opatření proti koronaviru, ale pod chválou razantní obrany a chytré karantény se skrývá tikající bomba: přeplněné ubytovny, kde žijí migrující dělníci. Na jeden pokoj připadá dvanáct lidí, na čtrnáct pokojů jediné sdílené toalety. „Singapur díky jejich práci ohromně prospívá. Dlužíme jak jim, tak jejich rodinám snahu udělat všechno v našich silách, abychom je ochránili,“ říká o dělnících zpoza hranic sociální pracovnice Dipa Swaminathanová pro SCMP.

Uzavřenou zónu kolem Černobylské jaderné elektrárny pustoší lesní požár. Záběry, které dnes zprostředkovala agentura AFP, ukazují zuhelnatělé stromy zahalené dýmem i dozimetr na pozadí plamenů, ale ukrajinská vláda vyvrací tvrzení, že kvůli ohni stouplo radioaktivní zamoření.

O Černobylu se často mluvilo také v souvislosti s katastrofálním selháním úřadů v čínském Wu-chanu a Chu-peji. Stranické rituály, k nimž patří i rutinní utajování informací, po celou dobu přísné wuchanské karantény pranýřovala tamní rodačka, uznávaná spisovatelka Fang Fang. Její upřímný a velmi kritický deník vycházel jako blog na webu magazínu Caixin a vzbudil obrovskou pozornost.

„Sousedův bratranec zemřel. Mladší bratr známého zemřel. Kamarádův otec, matka a manželka zemřeli, a pak zemřel i on sám. Všechny slzy už lidé vyplakali.“ (Fang Fang, Wuchanský deník)

Nejsmutnější je smrt, říká teď Fang Fang v rozhovoru právě pro Caixin. Smrt vašich známých, vašich spolužáků. A taky zoufalství lidí, kteří hledali lékařskou pomoc. Ze všeho nejvíc mě rozzuřilo zdržení o skoro dvacet dní v rané fázi epidemie, ta hrozná a chaotická situace pak byla jeho vina – člověkem způsobená katastrofa. A nejvíc mě dojala neohroženost zdravotníků a vytrvalost Wuchanských.

„Karanténa změnila mysl lidí. Sledovat, jak ničivá byla a je pro obyvatele Wu-chanu, v nás vyvolávalo velký vztek a smutek. Nevím, zda ti, kteří zemřeli, nezemřeli zbytečně. Mám velké obavy, že ti, kteří pořád žijí, nakonec opomenou, proč mrtví zemřeli. Trauma, které Wuchanští utrpěli, je obrovské. Deprese, úzkost, nervozita,“ popisuje Fang Fang. Jak Caixin varuje v jiném článku: „Koronavirová krize Wu-chanu polevuje, (ale) jeho problémy s duševním zdravím teprve začínají“. Při nedostatku odborné péče v Číně (jen 2,2 psychiatra na 100 tisíc lidí, podle WHO) a stigmatu, které se nad psychickými chorobami stále vznáší, to vůbec není dobrá zpráva.

Časarová a Pikotaro

Tak ať tu temnotu na závěr trochu naředíme: Už jste slyšeli Koronárii? Hudba: Antonín Dvořák. V roli nebohé Rusalky, polapené v sítích pandemie a krom toho s kypící zadnicí: skvělá česká sopranistka Miroslava Časarová, která teď namísto divadelních prken zpívá u zahradního rybníčku a nad pracovními sešity potomstva.

A koho by snad táhlá árie neoslovovala a zatoužil by po něčem říznějším, ejhle: japonský rek Pikotaro, který před čtyřmi lety v hadím oblečku a leopardí šále spojoval ananas a pero do „Pineapple pen“ a šviháckého tance a rozboural tím (nejen) YouTube, spustil osvětovou kampaň o řádném mytí rukou. Takže: Myjte to! Chraňte to! A hlavně: Úsměv!