Deník N

Sdílení nám strašně chybí. Být spolu. Tváří v tvář, bok po boku, říká antropolog a disco-vědec Ventolin

Kulturní antropolog David Doubek alias Ventolin s hitem Disco Science. Foto: Hubert Doubek
Kulturní antropolog David Doubek alias Ventolin s hitem Disco Science. Foto: Hubert Doubek

Znají ho fanoušci taneční hudby i studenti pedagogické fakulty. David Doubek alias Ventolin. Muzikant, který svou image postavil na hyperbole vlastní nedokonalosti (u jeho klipů vám hrozí udušení smíchy). Kulturní antropolog, kterého zajímá především život lidí v sociálně znevýhodněném prostředí. Odvysílal první koncert z karantény a připravuje audiopřednášky pro studenty. „Přidat se k těm, co šijí roušky, je taky forma kolektivního zážitku. Společná, sdílená, veřejná sféra nám strašně chybí. Ukazuje se, že jde o jednu za základních potřeb. Tváří v tvář. Bok po boku.“

Některé banální otázky se v tuhle krizovou dobu stávají zásadními. Jak se máte?

Mám se dobře. Včera jsem měl na Radiu Wave stream domácího koncertu, což mě dost občerstvilo.

Kus jsem si poslechla, bavilo mě to. A v těch souvislostech až dojímalo. Titul vašeho setu byl „Stejská se mi“. Po čem nejvíc?

Stejská se mi po všem normálním. A tohle byl způsob, jak stejskání ventilovat. Po hraní se mi taky stejská, ale podle původního plánu jsem v březnu a v dubnu ani hrát neměl, dal jsem si pauzu, abych udělal desku. Bezprostředně mě to tedy nezasáhlo, ale stejně mi to chybí.

Vaše umělecké jméno Ventolin podle kapesního inhalátoru pro astmatiky vzniklo poté, co jste při jednom ze svých prvních hraní v klubu dostal záchvat a začal jste si ho během hraní aplikovat, nejdřív jako první pomoc, pak už záměrně okatě. Astmatici teď patří mezi „ohrožené druhy“. Dáváte na sebe pozor?

Nejsem až tak těžký astmatik, spíš sezonní, mám nějaké alergie. Ale nikdo přesně neví, jak to je, lepší je počítat s tím vyšším rizikem. Jsem opatrný.

„Ventolin nebyl řešením mých dětských traumat, s tím jsem se už snad nějak srovnal dřív. Ventolin už bylo možná nějaké přiznání… Hyperbola. Schválně hodně! Vědomé přiznání. Sobě i těm ostatním.“ Ventolin v klipu Disco Science. Zdroj: YouTube

Jste kulturní antropolog. Učíte na vysoké škole, děláte vědecké terénní průzkumy. Všimla jsem si u vás na facebooku tohoto postu: „Dneska ráno jsem šel nakoupit pár věcí a myslím, že ta roušková kampaň alespoň tady v Lysé zabírá. Z antropologického hlediska je na masce důležité, že je vidět a jde o určité veřejné divadlo, rituál, který plní víc funkcí. Je strašidelná a lidi od sebe odpuzuje. Možná nemá takovou filtrační schopnost, ale tenhle distanční efekt může být významný. Dává ostatním (alespoň zatím) informaci o tom, že situace je mimořádná. To jsou další funkce nad ty hygienické, které je potřeba mít na mysli.“ Přemýšlím nad tím, jak unikátní tragický experiment prožíváme. Není to pro antropologa svým způsobem i vzrušující?

Je to velký experiment a všichni asi zažíváme věci, které bychom jinak nezažili. Je to velká krize, ale svým způsobem je to i zajímavé.

Co ještě pozorujete jako antropolog?

Tolik detailů, které můžou odkazovat k obecnějším antropologickým věcem, v tolika rovinách, které zasahují různé části společnosti, různá místa, různé sociální „třídy“, je to tak spletité i roztříštěné, že se o tom blbě mluví.

Tímhle „experimentem“ se o lidech a o společnosti odhaluje strašně moc, ale přiznávám, že jsem zatím neměl čas se nad tím nějak systematicky zamyslet, natož si něco psát. Strašně mě zaměstnávaly přednášky, ale asi by bylo dobré psát si postřehy. Asi začnu.

A čím byste začal?

Když člověk přijde o spoustu úplně běžných věcí, které bral s absolutní samozřejmostí, vykolejí ho to. Třeba co se týče vzájemné

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Koronavirus

Rozhovory

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější