Michal Viewegh vyčerpaný, ale na správné cestě. V novém románu

Když se na konci roku 2018 po čtvrt století pracovního vztahu „rozváděli“ spisovatel Michal Viewegh a jeho nakladatel Martin Reiner, byla toho média plná. Z jedné strany létala osočení, že nakladatel fatálně zanedbal distribuci a propagaci autorových knih; druhá strana kontrovala prohlášením, že autor šel kvalitativně dolů a že zájem o druhdy nejjasnější hvězdu české literatury opadl. Co víc, že spadl na minimum: na méně než desetinu dřívějších statisícových prodejů.

Pravda byla jako vždycky na půli cesty: Viewegh model 2018 byl kvalitativně i čtenářskou popularitou sotva srovnatelný s modelem 2008 nebo 1998. A z Brna na pražské knihkupecké pulty to bylo někdy opravdu zatraceně daleko. Tentýž problém mimochodem reklamoval ve své knize Jak nevydat bestseller (2018) Bohuslav Vaněk-Úvalský, který měl na přelomu starého a nového milénia solidně našlápnuto, aby se stal Vieweghovým konkurentem. Nestalo se. Jenže zatímco Vaněk-Úvalský zmizel trochu nabručeně pod hladinou a začal své knihy vydávat i distribuovat sám, Viewegh to nevzdal: z brněnského Druhého města přešel do pražského Ikaru.

Navenek si jasně polepšil. Ikar, který spadá pod hlavičku Euromedia Group, jedné z největších firem na zdejším knižním trhu po devětaosmdesátém roce, na autorovi vydatně zapracoval. Viewegh byl najednou znovu všude. Nakladatelství začalo chrlit nová vydání jeho starších kusů a rozjelo mohutnou kampaň na podporu autorových novinek. Vieweghovy knihy jsou od té doby k mání na každém rohu. Jenže rozpaky nad autorovou produkcí z posledních let nezmizely.

Michal Viewegh, čerstvý osmapadesátník, začínal s verši. Kdysi se dokonce osmělil a pár jich otiskl v magazínu Mladé fronty Dnes. V devadesátém roce pak vydal v Československém spisovateli svou první knihu, hravou detektivku Názory na vraždu; s tou ale díru do světa ještě neudělal. Sláva přišla