Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Moje kniha roku: Magdalena Slezáková. Redaktoři Deníku N vybírají nejlepší knihy, které letos četli

Konec roku dává šanci ke čtenářským ohlédnutím i knižním dárkům. Ilustrační foto: Pixabay
Konec roku dává šanci ke čtenářským ohlédnutím i knižním dárkům. Ilustrační foto: Pixabay

Konec roku je příležitostí k ohlédnutí za čtenářskými zážitky i ke knižním tipům pro ostatní. Redakce Deníku N pro vás na každý adventní den připravila tipy od našich redaktorů nebo redaktorek.

Han Kang: Kde kvete tráva (Odeon, 2018)

„Co se stalo s mrtvolami dvou mladíků, které zastřelili před nádražím? S těly, která naložili na kárku a tlačili je v čele demonstrace? Co se stalo s jejich bosýma nohama, které při jízdě na nerovné silnici poskakovaly do vzduchu? Jakmile jsi ta bezvládně se pohupující holá chodidla spatřil, vyděsil ses. Tvá víčka křečovitě zamžikala, řasy se ti třásly. Tehdy jsem pevně chytil tvoji ruku. Naši vojáci střílejí do lidí, mumlal sis celý bez sebe a já tě táhl do čela davu, vpřed, jen vpřed. Naši vojáci střílejí do lidí, mumlal sis plačtivě, jako by ses měl každou chvíli rozbrečet, a já tě ze všech sil vláčel za sebou a po cestě jsem si zpíval. Z plných plic, až do ochraptění jsem zpíval s ostatními, kteří spustili hymnu. Než mi do boku zarazili kulku žhnoucí jako ohnivá koule. Než ty obličeje vymazali bílou barvou.“

Původně jsem vlastně chtěla psát o úplně jiné knize. Anebo knihách, vybírala jsem ztěžka: Dnes v noci jsem ji viděl od velmistra slovinského slova Draga Jančara; fascinující příběh Žaloby z pera tajemné severokorejské Světlušky neboli Bandiho; selektivní paměť člověka, který se vědomě a zároveň jaksi mimoděk pošpinil službou totalitě, v křehké bravuře Malíře pomíjivého světa od nobelisty Kazua Ishiguroa.

Jenže pak vyšel první díl literárního adventního kalendáře Deníku N, jemuž dal Petr Koubský do vínku titulek „Moje knihy roku“ a „nejlepší knihy, které jsme letos četli“. A mně bylo rázem jasné, že nemám na výběr. Protože kdybych o kteréhokoli jiné knize napsala, že je to to nejlepší, co jsem tenhle rok četla, musela bych lhát.

Kde kvete tráva Jihokorejky Han Kang jsem letos v květnu zavřela rozklepanýma rukama. Sůl mě pálila v očích, hlava se mi točila a někde uprostřed úplně nejhlubšího já se cosi chvělo blahem a stejně tak hrůzou. Okouzlené, otřesené. Každopádně pohlcené. Kniha roku? Ha! Spíš kniha roků. A dost možná i života.

Sebevětší slovo, které k její chvále použiji – a že jsem jich za poslední měsíce použila hodně, neboť o Kde kvete tráva vyprávím, kudy chodím –, mne nutí k 

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Knihy roku 2018

Východní Asie

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější