Tak tedy končí u Ouředníka svět. V županu. S tichoučkým smíchem
Na sociálních sítích kolují vtipné memy o tom, „jak jsem si představoval konec světa“ (fotka z Mad Maxe) a „jak to doopravdy vypadá“ (selfíčko v pyžamu). V této situaci doporučujeme dvě poslední knihy Patrika Ouředníka Konec světa se prý nekonal a Dnes a pozítří.
Patrik Ouředník v českém prostředí zazářil svým překladem proslulých Stylistických cvičení od Raymonda Queneaua. Jazykový experimentátor Queneau chtěl ukázat možnosti literárního stylu tím, že převyprávěl banální pouliční příhodu v desítkách rozličných způsobů. Převod takového textu do češtiny představoval výzvu, po které sáhl ambiciózní muž, jenž vyrůstal v bilingvní rodině. Fragment překladu vyšel v roce 1984 v revue Světová literatura a na čtenáře zapůsobil jako bomba. Ve stejném roce však Ouředník odešel do francouzského exilu a kompletní překlad vyšel o rok později neoficiálně v edici Jazzové sekce.
Ouředník ve Francii začal psát i vlastní tvorbu, která se rovněž vymykala všemu, co vznikalo ve stejné době v českém prostředí. Od Queneaua přijal hluboký zájem o jazyk. Pokud jazyk odráží myšlení, prznění jazyka odpovídá adekvátnímu prznění lidského přemýšlení. Odtud pak vychází Ouředníkova pedantická práce s každým slovem. Není divu, že v jeho literární tvorbě nacházíme značné prodlevy.
Autor též věnuje nemalou energii tomu, jak je jeho dílo přijímáno a popisováno. Spravuje vlastní podrobnou webovou stránku v několika jazycích, jeho tvorbě jsou věnována svědomitě psaná hesla na Wikipedii, román Ad acta doprovodila obsáhlá studie Jeana Montenota tak kongeniální, až by ji čtenář mohl téměř připsat samotnému autorovi. A nová Ouředníkova próza Konec světa se prý nekonal vychází česky na záložkách obalena nadšenými sentencemi ze světových recenzí – a opět s Montenotovým doslovem, který se dílo nerozpakuje doporučit do povinné četby.
Cvičení ve vonnegutovštině
Konec světa se prý nekonal vychází sedm let po
