O koronavirové cenzuře, zodpovědnosti a informačních šmejdech
Komentář Petra Jana Vinše: Znáte ten příběh o chlapečkovi, co v rybníce z legrace křičel: „Pomóc, pomóc!“ a pak se utopil, protože když přišlo skutečné nebezpečí, tak ho už nikdo neposlouchal? Tak dost podobně na mě působili někteří horliví zastánci svobody slova, kteří volili tvrdé výrazy o cenzuře na adresu ministerstva vnitra, když se angažovalo v kauze z YouTube a z Ulož.to stažených dezinformací o Covid-19.
Herec Jaroslav Dušek natočil pořad, ve kterém vystupoval mimo jiné i s léčitelem Milanem Calábkem. Vysílání propagovalo nevědecké a potenciálně nebezpečné „postupy“ léčby koronaviru. Videozáznam jeho autoři následně dali na YouTube a na další platformy, odkud se začal masivně šířit mezi veřejností, vystrašenou aktuální epidemií a zpracovanou jistou (nikoli bezdůvodnou) skepsí vůči „oficiálnímu“ vládnímu tápání při hledání řešení.
Ministerstvo vnitra, které má monitoring online dezinformací na starosti, si nechalo na pořad udělat zdravotní posudek. Když potvrdil nebezpečnost (jednotlivá tvrzení z pořadu zahrnulo ministerstvo zdravotnictví do své prezentace o mýtech kolem koronaviru), vnitro upozornilo dotyčné platformy, které video masivně šířily (tj. zejména YouTube a Ulož.to), že příspěvek může porušovat jejich vlastní pravidla komunity. Obě společnosti to na základě podnětu zvážily, usoudily, že tomu tak je, a záznam v duchu svých vlastních pravidel smazaly.
„Cenzura a diktatura“
Léčiteli ovšem obratem na pomoc přispěchal Český rozhlas Plzeň a
