Je smrt skutečně vybíravá? O ní a taky o lásce v dobách koronaviru
Zahleděni do čísel a statistik, které se proměňují každým dnem, pozorujíce křivky grafů, které stále ještě stoupají vzhůru a v náznacích se možná už zaoblují, překlikávajíce mezi údaji jednotlivých států napadne člověka nejedna hluboká filozofická otázka. Proč si dosud epidemie vyžádala v Německu ve srovnání s ostatními státy tak málo obětí? Je smrt vybíravá, nebo spíše bere tam, kde ji nikdo nečeká? Nejen o tom, ale také o lásce v dobách koronaviru píše v pravidelném seriálu Ausgerechnet Německo náš berlínský zpravodaj Pavel Polák.
Vím, že v době koronavirové pandemie není nic pomíjivějšího než „tato chvíle“. Vše se rychle mění. Když teď napíšu, že v tuto chvíli hlásí Německo 944 obětí epidemie, nebude to bohužel už za chvíli platit. To číslo roste a bude ještě růst. Nicméně smrtnost v Německu je ve srovnání s ostatními postiženými zeměmi nepoměrně nižší. A to trvale.
Otázkou, proč to tak je, se zabývají světová média. Což je pochopitelné, protože po celém světě se hledá ten nejlepší a nejúčinnější způsob, jak pandemii přestát s co nejmenšími ztrátami. Vysvětlení německého úkazu je celá řada. Počínaje tím, že
