Deník N

Rozhovor s Čechem, který překonal Covid-19, poslal část Gruzie do karantény a jeho byznys zkrachoval

Ještě před měsícem byl horský vůdce Roman Kozelka v gruzínských horách. Teď se do Gruzie nejspíš dlouho nepodívá. Foto: archiv Romana Kozelky
Ještě před měsícem byl horský vůdce Roman Kozelka v gruzínských horách. Teď se do Gruzie nejspíš dlouho nepodívá. Foto: archiv Romana Kozelky

Gruzíni kvůli nakaženému Čechovi zavřeli celé údolí. Horolezec a podnikatel Roman Kozelka se uzdravil, zhubl během boje s Covid-19 o skoro 12 kilogramů, zbankrotoval, dnes vypral povlečení a po negativním testu a konci karantény se vrací k rodině.

Zatímco v České republice majitel cestovní kanceláře, horský vůdce a vystudovaný rekreolog (expert na aktivní prožití volného času) Roman Kozelka o zjištění předpokládané diagnózy Covid-19 musel tvrdě bojovat, Gruzíni na základě informací o jeho stavu okamžitě zavřeli řadu restaurací a poslali do karantény 150 lidí. Dnes je pan Kozelka vyléčen.

V pondělí večer dostal výsledky druhého, kontrolního testu: negativní. Opouští byt, ve kterém strávil tři týdny v izolaci, a začíná přemýšlet, čím se bude živit. Život po koronaviru bude určitě jiný než před ním. Na Gruzii, kde Roman Kozelka onemocněl (ale není jisté, zda se tam nakazil), nezanevřel. Naopak.

Zda tam ale ještě někdy povede skialpové a freeridové výpravy, netuší. Koronavirus mu ničí celý jeho byznys. Teď se ale těší na děti i manželku a uvažuje o tom, že by mohl svou získanou imunitu proti koronaviru nabídnout do služeb záchranářů. O svou cestovku, zdá se, přišel.

Jste zdravý. Ale také jste teď bez práce…

Bylo to jako lusknutím prstu.

Co přesně se stalo?

Kvůli koronaviru a opatřením vlády, která respektuji a vlastně kvituji, jsem během několika dní přišel prakticky o všechny klienty a všechny zájezdy, které jsme měli v rámci naší cestovní kanceláře připravené na rok 2020.

Roman Kozelka se specializuje na vysokohorskou turistiku. Foto: archiv R. Kozelky

Musel jste nějaké peníze vracet i svým klientům, kteří si u vás nakoupili zájezdy, vy už je ale nebudete moci realizovat?

Ano, všechny zaplacené zálohy jsem zatím z 95 % klientům vrátil, nenechával jsem si žádné storno poplatky. Nebo jsem zájezdy odročil na neurčito – to se ale týká minima akcí. Je to slušnost vůči zákazníkům, i když jsem si na to musel půjčit z druhé firmy.

Myslím, že mně osobně jako cestovce nikdo nic nedá. Pojišťovny a letecké společnosti se domluvily, že nikomu nic vracet nebudou. Komunikuji s Asociací cestovních kanceláří (ACKČR) a vím, že letecké společnosti nám nic nevrátí. Především ty nízkonákladové se domluvily a nedovolí vám ani přesunout lety třeba o rok dopředu.

ACKČR se snaží a já věřím, že s ministerstvem pro místní rozvoj naleznou nějakou cestu, aby cestovky a agentury v ČR nezkrachovaly a jejich zaměstnanci, průvodci, administrativní pracovníci, dopravci a jiní nepřišli o práci.

Já jsem například teď měl být na Aljašce… Celý měsíc. Nejsem. Nemám teď jediný zájezd. Tak asi vypadá bankrot. Smutné je, že ne mojí vinou, ale věřím, že příští rok se to nějak nastartuje, bude to těžké, ale půjde to. Přežijí ti silní.

Budete se snažit postavit svůj byznys znovu?

Určitě ano. Ale teď je zrovna můj obor naprosto paralyzován. Třeba to ale pomůže českému hotelnictví, české turistice. Bude se jezdit, ale v rámci ČR. A to není pro turismus u nás vůbec špatné. Ovšem pro CK, které pořádají zájezdy mimo ČR, je tato situace likvidační.

Nevěřím tomu, že se do konce roku výrazně otevřou hranice a oživí se cestovní ruch. Možná bude ČR jeden z prvních států, kde se situace stabilizuje, ale v okolních zemích to tak nebude.

Když jste se svými klienty vyjížděl do Gruzie, už jste věděl o nebezpečí koronavirové nákazy?

Ano, věděli jsme o situaci v Číně a v Asii. V Evropě to teprve začínalo. Gruzie měla asi tři případy, ale nikde ve zprávách se v tu dobu o Gruzii nezmiňovali.

Ať už jsme jezdili s naší CK kamkoliv, vždy jsem se řídil instrukcemi ministerstva zahraničí ČR. Často jsem zákazníkům vymlouval destinace s rizikovými oblastmi, kam chtěli pořádat nějaký individuální zájezd. Do velkého rizika jsem nikdy lidi nevozil. Do Gruzie, do horského střediska Gudauri, jsem na první cestu odletěl 25. února. Posledního února jsme se vraceli zpět.

Lyžařské středisko Gudauri. Foto: Wikmedia commons, Attribution 2.0 Generic

S druhou skupinou jsem se do Gruzie vracel 3. března. V obou případech jsme dorazili na letiště v Kutaisi. V té druhé skupině byli dva Slováci, kteří letěli přes Vídeň, a čtyři jsme letěli z Prahy. V Gruzii jsme zůstali do 10. března.

Osudným byl ten druhý zájezd. Během něj jste pocítil, že s vámi něco není v pořádku?

Zpočátku jsme normálně podnikali skialpové túry, pořádali výstupy a lyžovali, chodili do restaurací. Byla tam složitější lavinová situace, takže jsme vyhledávali lehčí terén.

7. března večer se mi ale udělalo špatně. Měl jsem teplotu, zimnici, vzal jsem si paralen a ibalgin a do druhého dne jsem se vyležel. Pak jsme jezdili freeride kolem střediska, kolem druhé hodiny odpoledne mi zase začalo být špatně. Musel jsem si jít lehnout. Stále jsem si říkal, že to bude chřipka. Před námi byl poslední den.

Napadlo vás, že byste mohl být nakažen koronavirem?

Už jsem si o tom v hotelu něco načetl. Napadlo mě, že jsem předtím docela dost cestoval, byl jsem na různých letištích… Příznaky podobné chřipce jsem měl. Preventivně jsem si vzal antibiotika sumamed, která s sebou vozím, protože jak jsem se zadýchával, bál jsem se zápalu plic, byly to podobné příznaky jako výšková nemoc.

Další den mi ale bylo zase o 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Koronavirus

Česko, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější