Deník N

Vždy věděl, kde má stát. Krzysztof Penderecki byl avantgardista, kterého neznají jen znalci

Polský skladatel a dirigent Krzysztof Penderecki zkoušel v září 2018 v Olomouci s krakovskou Filharmonií Karola Szymanowského. Foto: Luděk Peřina, ČTK
Polský skladatel a dirigent Krzysztof Penderecki zkoušel v září 2018 v Olomouci s krakovskou Filharmonií Karola Szymanowského. Foto: Luděk Peřina, ČTK

Dne 29. března doma v Krakově po dlouhé nemoci ve věku 86 let zemřel polský skladatel a dirigent Krzysztof Penderecki. Byl posledním z generace zakladatelů takzvané nové polské školy, jednoho z nejvýraznějších směrů hudby 20. století. Ale i autorem hudby k slavným filmovým hororům.

„Vše, co mě zajímá, je osvobození zvuku nad rámec tradice,“ prohlásil jako začínající autor a začal to hned naplňovat. Už tehdy bylo jasné, že je tu výrazná osobnost. V roce 1959 dostal ve skladatelské soutěži najednou všechny tři hlavní ceny a po uvedení díla Strofy na mezinárodním festivalu Varšavský podzim se začala jeho tvorba hrát i v zahraničí.

Kromě kompozice studoval také hru na housle. Tento nástroj ho fascinoval už od dětství a právě pro smyčce napsal i skladbu, která ho poprvé proslavila. Původně se jmenovala 8‘37, ale přejmenoval ji na Ofiarom Hiroszimy (Obětem Hirošimy). Tento žalozpěv byl vším jiným než zvukem tradičního smyčcového orchestru a zvukem oficiálního socialistického realismu – drsné akordy a zvukové experimenty Pendereckému přinesly pověst avantgardního umělce známého po celém světě. Stal se však hraným nejen v úzkém kruhu znalců, jeho tvorbu znají i mnozí lidé zcela mimo hudební scénu, zněla v několika známých filmech.

Podobně jako další z klíčových autorů druhé poloviny 20. století Arvo Pärt, i Penderecki po radikálních

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější