Deník N

Memoáry proti lynči. Až při líčení sexuálního skandálu dochází Woodymu Allenovi humor

Woody Allen v roce 2017 a obálka jeho nové knihy. Foto: ČTK/AP
Woody Allen v roce 2017 a obálka jeho nové knihy. Foto: ČTK/AP

Před týdnem vyšel téměř potichu, bez reklamy životopis slavného amerického filmaře a humoristy Woodyho Allena. Normálně by to byla velká událost, ale v éře MeToo je všechno jinak. Zatímco v Evropě jsou kritické ohlasy pozitivní, deník Washington Post upozornil, že v případě nouze o toaletní papír je dobré mít na paměti, že Allenova kniha je také z papíru.

Memoáry Woodyho Allena nazvané Apropos of Nothing (Apropos ničeho) získaly značnou pozornost a popularitu dávno předtím, než se objevily na pultech knihkupectví. Původně měly vyjít v nakladatelství Grand Central, dceřiné firmě koncernu Hachette, ovšem tak trochu se opakoval příběh Allenova posledního filmu, který nemohl najít distributora.

Zaměstnanci mediálního domu Hachette v New Yorku uspořádali nátlakovou akci, prohlásili, že vyjadřují „solidaritu s Ronanem Farrowem, Dylan Farrowovou a obětmi sexuálních útoků“, a donutili nakladatele – přes jeho počáteční odpor – od vydání knihy ustoupit. Tato zvláštní forma lynče je o to pozoruhodnější, že Woody Allen byl kvůli sexuálnímu obtěžování dvakrát vyšetřován, ovšem ani jednou nebyl obviněn.

Vydání čtyřsetstránkového memoáru se nakonec chopilo malé nakladatelství Arcade – a udělalo moc dobře. Allenův vlastní životopis je bystrý, vtipný a nesmírně čtivý.

Skandál provázející jeho rozchod s Miou Farrowovou, s jejíž adoptivní dcerou Soon-Yi začal Woody Allen žít, tvoří pochopitelně jádro knihy a možná by se dalo říci, že to je i její raison d’être – memoár jako apologie vlastního života. Bohužel právě tato pasáž knihy nepatří k těm nejzdařilejším. Vypravěč totiž trochu vypadává ze své role.

Až do líčení skandálu (a devastujícího dopadu, který obvinění bývalé partnerky měla na Allenův život) je totiž tón vyprávění odlehčený, Allenův jazyk srší vtipem, hříčkami, hojně využívá idiomy, lokální reálie i místní slang, aby nám přiblížil prostřední, v němž vyrůstal: Brooklyn čtyřicátých let, později výpravy na Manhattan a Broadway. Vypravěč buduje postavu komického hrdiny, který trpí nejrůznějšími fobiemi a komplexy, ale vlastně se je ani příliš nepokouší nějak překonat, neboť mu občas i pomáhají v jeho milostných dobrodružstvích.

A těch je požehnaně – postava, kterou zde Allen vykresluje, je postava vysoce literární, místy jak vystřižená z písní Leonarda Cohena nebo románů Philipa Rotha. A jak bylo řečeno, je to postava výsostně komická: vše, včetně narození i pozdějšího úspěchu, se jí přihází jaksi samo, okolnostem a jakékoli pravděpodobnosti navzdory.

Zda má tato stylizace do postavy někoho, komu se věci prostě dějí, zapůsobit na čtenáře jako předehra pro pasivní roli trpitele ve skandálu s Miou Farrowovou, těžko říct. Jasné však je, že když Woody Allen líčí průběh skandálu a jeho dozvuky, vtip rázem mizí. Namísto komického vypravěče sršícího vtipem na těchto stránkách vidíme posmutnělého muže, k němuž děti přistupují opatrně, neboť mají za to, že to je „požírač dětí v manšestrácích od Ralpha Laurena“ apod. Lidsky je to samozřejmě pochopitelné. Pasáž o skandálu a následném utrpení je dojemná, vyvolávající místy lítost, místy vztek na stádní mentalitu lynčování, jež v posledních letech zachvátila západní společnost, leč čtenářsky tato část knihy není zdaleka tak uspokojivá jako zbytek.

V jednom okamžiku jsem měl hlavu na jejím klíně

Shrňme si v několika větách to, co je objektivně známo. Mia Farrowová se dozvěděla, že Woody Allen má románek s její

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější