Topolánkova vláda se postavila za Tibet a Peking zuřil. Pod Everestem si s námi pohrála čínská armáda, vzpomíná Bém
Za vlády Jiřího Paroubka (ČSSD) se zdálo, že je Čína jednou z hlavních priorit české zahraniční politiky. Během zhruba roku, kdy stál v čele kabinetu, navštívilo asijskou velmoc 23 českých delegací s desítkami politiků. Vztah to však byl nerovný, čínských návštěv přiletělo do Prahy pouze pět. Volby v roce 2006 opět otočily kormidlem na Západ. Vláda Mirka Topolánka (ODS) se zastala Tibetu, což se neobešlo bez protestů Pekingu a odvet vůči předním českým politikům.
Rok 2006 byl ve znamení souboje dvou mužů s rozdílným pohledem na svět. Zatímco Paroubek a jeho sociální demokracie začali prozkoumávat východní trhy i za cenu upozadění diskuse o lidských právech, Mirek Topolánek se svou ODS už ve volební kampani vystupoval proti autoritářským režimům v čele s Ruskem a Čínou.
„Měli bychom mít s Čínou korektní vztahy, ale měli bychom ji upozorňovat na problémy. Například na porušování autorských práv, důrazně sledovat čínské zboží, které k nám přichází za porušování celních předpisů. Měli bychom tam investovat a přitáhnout čínské investice sem. Nemáme jim poklonkovat,“ prohlásil o Číně v předvolebním rozhovoru pro MF Dnes Topolánek.
Vztahy s Čínou nepatřily mezi viditelná témata kampaně. Zmíněná MF Dnes, v té době nejčtenější seriózní deník v Česku, nicméně právě kvůli tvrdému postoji k Číně a Rusku doporučovala volit ODS.
„Je pro silné vazby s USA i NATO, poněkud kritičtější k Rusku či Číně,“ hodnotil deník krátce před volbami Topolánka. ČSSD naopak vyčítal příliš úzké vztahy s komunisty, neupíral jí ale úspěchy v diplomacii.
Občanští demokraté Paroubkovu vládu kritizovali za odklon od obhajoby lidských práv, jak ji v 90. letech nastavil prezident Václav Havel. Paroubek sice tyto otázky například při setkání s čínským prezidentem zvedal, podle kritiků však téma postupně opouštěl a tlačil vpřed hlavně ekonomickou diplomacii.
Volby nakonec v červnu 2006 vyhrála ODS s 35 procenty a 81 mandáty. Paroubkova ČSSD získala 32 procent a na sestavování vlády se tak nepodílela. Do Sněmovny se také dostal nový element v podobě Strany zelených vedené Martinem Bursíkem. Ten se v příštích letech proti totalitní Číně silně vymezoval a vyjadřovat solidaritu s Tibetem.
Už při sestavování prvního Topolánkova kabinetu kritizoval Paroubek nominaci tehdejšího nestraníka Alexandra Vondry na pozici ministra zahraničí kvůli jeho údajné předpojatosti vůči Číně a Rusku.
„Říkal jsem, že nám jde o politiku všech azimutů, musíme sledovat obchodní a hospodářské zájmy České republiky. Předpojatost pana Vondry a dalších (…) ohrožuje vedle Číny i spolupráci s Ruskem, Indií, Brazílií. Nemyslím si jako oni, že česká zahraniční politika by měla být jednostranná,“ řekl po volbách Paroubek pro Aktuálně.cz.
První Topolánkova vláda nakonec důvěru nezískala, do ledna 2007 tak pokračovala v demisi. ODS musela přibrat i Stranu zelených a KDU-ČSL. Tak se do čela české diplomacie dostal Karel Schwarzenberg, který s exprezidentem Václavem Havlem sdílel pohled na důležitost prosazování lidských práv v zahraniční politice.
Podpora Tibetu a kritika Číny
Nejtřaskavějším tématem česko-čínských vztahů se za vlády Mirka Topolánka stal Tibet. Čína byla v té době na kritiku obzvlášť citlivá, neboť v roce 2008 pořádala letní olympijské hry a režim nechtěl událost nechat zakalit kritikou vnitřních poměrů v zemi.
Proti olympiádě ale vystupovala řada lidskoprávních organizacích a někteří čeští politici na ni odmítli jet. Prezident Václav Klaus si taktně naplánoval na datum konání her operaci.
Mirek Topolánek zase oznámil, že poletí podpořit české sportovce do českého domu v olympijském areálu. Při této příležitosti si ale vzal na tiskovou konferenci odznáček s tibetskou vlajkou, což vyvolalo ostrou reakci čínské diplomacie. Velvyslankyně Chuo Jü-čen si stěžovala u ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. „Káťa Jacques mu ten odznáček dala do ruky a on
