Deník N

Teď je doba na kulturu. Na to, aby se dostala k více lidem. Zatím jí to moc nejde

Pražské Divadlo na Vinohradech rozjelo projekt Hrajeme i v karanténě. Na programu streamovaných představení budou inscenace nastudované divadlem od roku 2012. Foto: ČTK
Pražské Divadlo na Vinohradech rozjelo projekt Hrajeme i v karanténě. Na programu streamovaných představení budou inscenace nastudované divadlem od roku 2012. Foto: ČTK

Máme najednou spoustu volného času, jsme nuceni trávit ho mezi čtyřmi zdmi, většina z nás s počítačem. Život nám přestala organizovat a vyplňovat práce a škola, najednou je pusto prázdno. Co dělat? Co dělat sám se sebou? Lidé budou stále častěji vnímat, že není na světě jen byznys, objednávky a kontrakty, že tu je něco, co jednotlivce přesahuje a dává tomu všemu smysl. Co člověku mluví z duše a vytváří naši identitu: kultura.

Teď přišla pro mnohé úplně nová, jedinečná šance otevřít se a objevovat krásu, jemnost, inteligenci, příběhy, které si lidstvo v pozměněných podobách vypráví už tisíce let. Nebo dohnat všelijaké kulturní resty.

Co by teď člověk potřeboval, je přehledný rozcestník s odkazy na digitální nabídky muzeí, galerií, divadel, filmových serverů nabízejících stažení zdarma. Který by lidem nabídl, o čem třeba ani nevěděli. Takový nemáme. Zatím?

Čekal bych, že ho nabídne ministerstvo kultury na své hlavní stránce, ale nic takového nemá. Člověk tam musí chvíli hledat, než se dostane v rámci dlouhého seznamu na položku „Tipy, jak si rozšířit kulturní obzory“ s pel-mel informacemi, co nabízí dnešní den.

Přehledný rozcestník nenabízí ani pražský magistrát, a pokud se nemýlím, ani nikdo jiný. Živelně ale vznikají u nejrůznějších institucí, lidé si je posílají po sítích. Nebylo by od věci je nějak pro veřejnost uspořádat. Jinak se spousta starších lidí v tom labyrintu informací ze všech stran ztratí a spousta mladých zůstane jen ve svých bublinách.

Teď je zároveň i chvíle, kdy pod tlakem událostí mnoho institucí, firem a škol přehazuje výhybku na komunikaci s veřejností online. Krize pomine, ale tenhle trend už zůstane, dnes vymyšlené metody půjdou svou cestou. A kulturní instituce by ho měly využít, jak se jen dá. To znamená nemít na webu jen popis otvíracích hodin a statický seznam děl z expozice, ale vytvářet živé edukativní programy. Dělané přitažlivě, v pohybu, se slovním doprovodem, s detailními záběry, různými odkazy, tematicky.

Stačí se podívat na stránky velkých zahraničních institucí. Po celém světě se otevřely lidem na svých webových stránkách – a zdarma.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Glosa

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější