Příběh džín, nejsymboličtějších kalhot na světě, popsal Michal Petrov

To líčí výpravná kniha Jeans Story: Retro Blue. Její autor Michal Petrov pracoval jako zpravodaj Československé televize v Německu, kde v první polovině 90. let zažil první vlnu tzv. ostalgie, sentimentálního stesku po fenoménech spojených se zaniklou Německou demokratickou republikou. Je autorem televizního cyklu Retro, který mapuje socialistický konzum u nás, v jehož rámci byl samostatný díl věnován právě džínám. A také v této knize se zaměřuje především na to, jak se šířily za železnou oponou a co pro občany východního bloku znamenaly. Věnuje ji proto „neznámým hrdinům“, kteří prostřednictvím džínů propojovali východ a západ, překupníkům nebo snad i komunistickým úředníkům, kteří po počátečním odporu usoudili, že džíny jsou tak silný nepřítel, že je marné klást mu odpor, takže se v omezeném množství začaly vyrábět i za železnou oponou.

Autor shrnuje i jejich americkou historii: tedy že původně to byly kalhoty pracovní, „zablácené, přesycené prachem a mourem, nasáklé olejem a potem, čpící kravami a koňmi, rozškubané skutečnou námahou“. Šlo totiž o oděv posledních zlatokopů, ale také horníků, dělníků, kovbojů a zemědělců. Staly se tak součástí archetypu Divokého západu i proletářských periferií, „tedy toho, na čem Amerika postavila svůj úspěch – toho, co ji udělalo Amerikou“. Pro některé šlo tedy o levicový oděv. Jak vzpomínal český novinář Ivan Štern, jeho otec