Poučení z kauzy Babiš? Přestaňme se už konečně nejbohatším lidem skládat na dotace
Komentář Ladislava Tajovského: Ač to tak nemusí vypadat – rozhodně ne na první pohled – současné vnitropolitické tanečky kolem premiérova střetu zájmů a jejich mediální ohlas mají jednu nezpochybnitelně pozitivní stránku. Musí otevřít oči všem, kdo je dosud měli zavřené.
Nejdůležitější na tom celém totiž není absurdní praxe svěřenských fondů, „pronásledování duševně nemocných potomků, spiknutí opozice a konkurenčních médií“. To všechno je mediální mlha, která za pár měsíců bude zajímat jen hrstku pamětníků.
Podstatnější je něco jiného: opět se nám v plné nahotě připomíná absurdita dotací soukromým firmám všeho druhu. Bez ohledu na to, zda přicházejí z evropských institucí nebo kterékoliv úrovně domácích veřejných financí. Z širšího pohledu přitom není důležité, zda budeme muset x miliard vracet, nebo ne, zda za jejich čerpání kdokoliv přijde o funkci nebo skončí za mřížemi pro porušení kafkovských pravidel.
Šílený je samotný fakt, že jakákoliv (a navíc prosperující) firma kohokoliv může dotace v jakékoliv výši a z jakéhokoliv zdroje vůbec dostat. Že to je celosvětově běžná praxe a že je považována za legitimní a většinově i za správnou, nemění nic na její zvrácenosti.
Už tenkrát na Západě…
Kdysi dávno byla oficiálním důvodem k poskytnutí dotací snaha zachránit podnikatele ohroženého nepřízní přírody v časech povodní a srovnatelných katastrof. Dotace suplovaly, respektive doplňovaly – za velké kritiky liberálně uvažujících ekonomů – institut pojištění a smysl fungování charitativních organizací.
Poté co se tento nástroj legitimizoval, stal se běžnou součástí hospodářské politiky a veřejnými rozpočty začalo protékat čím dál více peněz, přišel další posun. Oficiálně se dotacemi podporovala požadovaná tržní struktura ekonomiky. Fakticky už ale tehdy – mluvíme o první polovině minulého století a demokratickém světě – končilo stále víc peněz ve firmách často skrytě propojených s politiky (ukázkovým příkladem třeba z americké historie je slavný zákon AAA – Agricultural Adjustment Act – ze 30. let, který v demokratickém světě zavedl praxi do té doby spojovanou jen s různými variantami socialismu).
Dnešní stav je pouze logickým vyústěním dosavadního vývoje a neměl by vlastně nikoho moc překvapovat. Mezi deseti největšími příjemci evropských dotací jsou v naší zemi tři
