Deník N

Vláda náhle přehodila odpovědnost na ministra Vojtěcha. Podívejme se, co ji k tomu mohlo vést

Možná někomu dochází, že neustálá angažovanost a rozhodování o každém detailu s sebou kromě chvilkové popularity nesou i silné riziko, že to dotyčnému může později zlomit vaz. Foto: ČTK
Možná někomu dochází, že neustálá angažovanost a rozhodování o každém detailu s sebou kromě chvilkové popularity nesou i silné riziko, že to dotyčnému může později zlomit vaz. Foto: ČTK

Komentář Evy Romancovové: O prodloužení svých vlastních krizových opatření nerozhodla vláda, ale jen jeden její člen. Odpovědnost za ty nejcitelnější zákazy přehodila na ministra Adama Vojtěcha. Navenek se sice kabinet tvářil, že rozhodl jako celek, a na oficiálních stránkách to tak i prezentoval, ve skutečnosti ale vláda jen vzala na vědomí, že to za ni udělal šéf resortu zdravotnictví. Zdá se to být jen drobnost, ale nic není jen tak. Je proto třeba zamyslet se nad tím, jaké k tomu mohla mít důvody a jaké by to mohlo mít důsledky.

Málokterý krizový stav nebo větší zásah integrovaného záchranného systému nemá dohru u soudu. Než soudy rozhodnou i tento případný spor, budou se právníci přít o to, zda jsou kroky vlády v pořádku. Zatím jsme tu měli jen několik poukazů na formální pochybení. Vláda nedokázala vyhlásit omezení práv spolu s vyhlášením nouzového stavu, jak zákon vyžaduje. To je závažná formální vada a mohla by mít za následek zrušení nouzového stavu jako celku. Kromě této vady, o jejímž zhojení můžeme vést debaty, se zdálo, že všechno běží tak, jak má. Nakonec byl svolán i chybějící Ústřední krizový štáb.

Nyní ale stojíme před další zvláštní situací. Vláda vyhlásila nouzový stav, jehož nejdůležitějším smyslem je možnost zavádět masivní zásahy do práv a svobod občanů, a řešit tak hrozbu mimořádné závažnosti. Kabinet tak uplatnil na určitou dobu opatření, kterými omezila práva – a právo na svobodu pohybu bezesporu základním právem je, právo podnikat je pak sice právem hospodářským, ale neznamená to, že by kvůli tomu platilo méně. A v okamžiku, kdy vláda potřebovala tato opatření prodloužit, nechala to udělat ministerstvo zdravotnictví v režimu zákona o ochraně veřejného zdraví.

S trochou nadsázky, která ale snad pomůže pochopit absurditu situace, se to dá srovnat s tím, že by parlament omezil účinnost zákona na rok, a kdyby po roce chtěl tuto účinnost změnit, požádal by

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější