Galská vesnička osiřela, autorovi Asterixe se zastavilo srdce
S některými lidmi nám odchází kousek dětství. A s některými odejde kousek dětství milionům lidí naráz. Obojí určitě platí pro francouzského kreslíře Alberta Uderza, otce dvou nesmrtelných, rázovitých Galů, Asterixe a Obelixe.
Pro mnoho lidí včetně mě navíc Asterix byl nebo je vstupní branou do světa „devátého umění“, komiksu; vstupní branou, která je přátelská, k popukání srandovní a duchaplná, svým způsobem oprskle neuctivá, ale zároveň nesmírně vkusná a zásadová. Stará francouzská vydání z druhé poloviny šedesátých let, která se k nám dostala přes železnou oponu a ze kterých mi jako malému chlapečkovi matka místo čtení pohádek rovnou překládala, patří mezi ty nejočtenější a nejodrbanější knížky, jaké doma mám, což možná nevypadá jako pochvala, ale rozhodně je.
Uderzo, barvoslepý výtvarník (na jeho vadu se přišlo, když mu