Deník N

Italští lékaři mají z dezinfekce do krve rozleptané ruce, pláčou únavou i beznadějí, říká česká zdravotní sestra

Zdravotní sestra Ivana Netopilíková Pecci. Foto: archiv Ivany Netopilíkové Pecci
Zdravotní sestra Ivana Netopilíková Pecci. Foto: archiv Ivany Netopilíkové Pecci

„Tento týden očekáváme v Itálii největší vzestup epidemie,“ říká zdravotní sestra Ivana Netopilíková Pecci. V rozhovoru pro Deník N popisuje, jak v některých městech nemají kam skládat rakve s mrtvými, a dávají je proto do kostelů a tělocvičen. Italové mají podle Češky takový strach, že už na sebe ani z balkonů nepokřikují. Z veselých a hlučných míst se stala města duchů.

V Itálii žijete jednadvacet let a pracujete tam jako zdravotní sestra. Pokud vím, nepůsobíte přímo v nemocnici, ale v jakési obdobě českých hospiců, kde leží nevyléčitelně nemocní pacienti všech věkových kategorií včetně dětí. Co ve své práci nyní zažíváte?

Ano, pracuju pro ASL (Azienda Sanitaria Locale). Pacienty máme v domácím ošetření. To znamená, že nejsou hospitalizovaní, ale jsou ve svém domácím prostředí u rodiny. Stát je vybaví veškerým materiálem a personálem. Musí ale být na plicní ventilaci a jsou prakticky nepohybliví. To je podmínka pro to, aby měli na personál nárok.

Jak tuto dramatickou situaci snášejí? 

Všichni naši pacienti mají ventilátory, takže pozitivní je, že kdyby byli nakaženi koronavirem, nedostanou se do respirační nedostatečnosti. Máme zpřísněná opatření – jakmile přijdeme k nim domů, musíme si okamžitě umýt a vydezinfikovat ruce. Přímo u vchodu nasadíme roušku a hned se jdeme do odděleného prostoru převléct do uniformy.

K pacientům se nesmí pouštět nikdo z rodiny, kdo není v domácí karanténě a vychází ven. Samozřejmě že pacienti, kteří vnímají, berou situaci s velkým znepokojením. Sledují zprávy zvenku a navíc vidí, že máme jiná hygienická opatření – celých dvanáct hodin služby musíme mít roušku.

Dostávají pravdivé informace se vším všudy, s počtem mrtvých a podobně? Země je na tom zdaleka nejhůř, nikde není procento úmrtí tak vysoké jako v Itálii. Předpokládala bych tedy, že se rodina bude snažit svého těžce nemocného člena uchránit stresu.

Snažíme se, aby nesledovali veškeré informace, protože to pochopitelně zhoršuje jejich psychický i fyzický stav. Podle ministerstva zdravotnictví bylo včera v 18 hodin 63 927 potvrzených nakažených. Z toho umřelo 6077 a uzdravilo se 7432, takže nemocných je 50 418. Z toho jich je v domácím léčení 26 522, v nemocnicích na odděleních 20 692 a na JIP a ARO v těžkém stavu 3204.

Jsou to šílená čísla. Onemocněl už nemocí Covid-19 některý z vašich pacientů? 

Z pacientů, co máme my tady v okolí, ne. Ale vím o dvou nemocných, kteří jsou ve stejném domácím ošetření v jiném městě. Riziko je i přes veškerá opatření vysoké. K našim pacientům chodí dennodenně i fyzioterapeuti a každé dva až tři týdny lékaři.

I když se snažíme zabránit pohybu v okolí pacientů, tihle lidé k nim zkrátka musí. Jediné, co se dá dělat, je udržovat zvýšenou hygienu a všechno dezinfikovat. My se snažíme doma udržovat vzdálenost od našich rodinných příslušníků, nedotýkáme se jich.

Jak to psychicky vyčerpává vás? 

Je to velmi psychicky vyčerpávající. Nedotknout se už víc jak dva týdny vlastních dětí, nemoci je políbit,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Koronavirus

Rozhovory

Česko, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější