Musíme ženy i dívky přestat trestat za to, že se zlobí
Ženy se zlobí a podle americké autorky a feministky Sorayi Chemalyové mají proč. Jejich hněv je ale dodnes vnímán jako negativní a destruktivní emoce, která není slučitelná s obecně přijímanou ideou ženství.
Ženám je proto často upírána možnost využívat emoci, která je nejlépe chrání před nebezpečím a nespravedlností. Ve své knize Rage Becomes Her Chemalyová analyzuje, jaký dopad má potlačený ženský hněv na zdraví, sebeúctu, bolest i budoucnost a jak z toho ven. Ženy přitom učí, jak využít hněv k osobním i společenským změnám.
Kde je hranice mezi dobrým a špatným, možná zdravým a nezdravým hněvem?
Určitě existuje hněv, který je pro člověka, který jej prožívá, i jeho okolí destruktivní. Jde ale o hněv nezvládnutý, kterému nerozumíme a nevěnujeme mu pozornost. S tím, zda hněv můžeme nebo nemůžeme artikulovat, má hodně co dělat moc. Pokud máte práci, ve které vás rutinně někdo šikanuje a ponižuje, nemůžete si ji však dovolit ztratit, jediné, co vám zbývá, je hněv na pracovišti potlačit.
Vystresovaní a unavení lidé si pak hněv často vybíjejí na slabších, nikoliv na původci té zloby. U rodičů jde například o jejich děti, což má velmi destruktivní dopady na rodinný život. I proto je důležité rozlišovat mezi dobrým a špatným hněvem a přemýšlet nad tím, jak s ním nakládáme. Ve chvíli, kdy se z hněvu stává vztek, je podle mě už tak nezvládnutý, že nevidíme jinou možnost než si jej vybít na ostatních.
Zejména u žen ale také často dáváme do jedné škatulky asertivitu, agresivitu a hněv, i když jde o velmi odlišné věci. Chceme, aby se