Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Lidé budou umírat v izolaci a bez rozloučení. Sama jsem si v představách prošla peklem, říká poradkyně pro pozůstalé

Mirka Šimková se stará o ty, kteří stejně jako před lety ona přišli o partnera. Foto: archiv Mirky Šimkové
Mirka Šimková se stará o ty, kteří stejně jako před lety ona přišli o partnera. Foto: archiv Mirky Šimkové

Manžel jí zemřel při autonehodě, její dcera má spinální svalovou atrofii a ona sama roztroušenou sklerózu. Máma čtyř dětí Mirka Šimková má od života naloženo, ale poradna pro pozůstalé, kterou spoluzaložila, prý zpětně dává smrti jejího muže smysl. A to ostatní jí pomáhá zvládnout humor, nadhled a schopnost mít radost z úplných blbostí. V rozhovoru zdůrazňuje, jak zásadní je s blízkými se rozloučit. I s těmi, kteří budou kvůli koronaviru umírat v izolaci.

„Víte, co mi přijde strašně smutný? Že lidé, kteří u nás na Covid-19 zemřou, budou v okamžiku smrti, v izolaci od rodiny, tak strašně sami. Že jejich milovaní nebudou mít volbu a možnost rozloučit se. Tady je to krutě dané,“ napsala jste před týdnem na Twitter.

Lidé byli zděšení tím, co píšu, byla jste jedna z mála, kdo mi to lajkoval. Ale takhle to nejspíš bude, jde o další aspekt epidemie. Nebyla jsem v depresi, řeším realitu. Je potřeba mluvit i o situaci lidí na JIPkách. Budou umírat v izolaci. Jejich blízcí a příbuzní nebudou mít možnost s nimi komunikovat ani se s nimi rozloučit, když dojde na nejhorší. A ze své poradny pro pozůstalé vím, jaká pak zůstává komunikační mezera.

Ale než jsem tenhle tweet napsala, prošla jsem si nejdřív osobním peklem a představila jsem si na tom izolovaném místě na JIPce svoji Klárku.

Vaše dcera má spinální svalovou atrofii (SMA) a je už několik let na plicní ventilaci. Sama jste navíc pacientka s roztroušenou sklerózou. Patříte obě do nejohroženější skupiny.

Ano. Musela jsem si odžít tu úplně nejhorší představu, abych vůbec mohla pokračovat. Představila jsem si nejdřív na JIPce Klárku a pak sebe, na stejném oddělení jedné nemocnice, ale daleké metry od sebe, obě v kritickém stavu, intubované. Fatální situace, nebudu k ní moct. Tu představu jsem si odžila a pobrečela jsem si.

Udělalo se vám pak líp?

Ulevilo se mi. Naučila jsem se, že je lepší rozrýpat ránu než ji jen překrýt náplastí. Když se něčeho bojím, říznu do toho, aby mohl vytéct hnis. Bolí to, krvácí, odtéká z toho to ošklivý, ale pak se to dá vyčistit. Kdybych to nechala hnisat, odnesou to ostatní.

Zároveň jste pak byla schopná přidat trochu odlehčený tweet, že dcera má alespoň svou vlastní ventilaci a nebude o ni muset soutěžit s ostatními.

Černý humor strašně pomáhá. O Klárku mám strach od začátku, se spinální atrofií, kdy už sama nedýchá, patří k nejohroženějším lidem. Po těžkém zápalu plic před šesti lety

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Koronavirus

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější