Češi zůstali „uvěznění“ na filipínském letišti i u Atlantiku, z Kolumbie unikli o fous
Koronavirová pandemie razantně změnila i plány Čechů, kteří v těchto dnech pobývají na různých kontinentech. Přinášíme příběhy cestovatelů z Portugalska, Kolumbie či Filipín.
Koronavirová epidemie vypukla rychle. Ne všichni se ale stihli vrátit domů, tisíce Čechů zůstaly v zahraničí. Jaké jsou jejich strategie a jak se vyrovnávají se situací v různých koutech světa?
Před měsícem vyrazila na cesty, teď zůstává v Portugalsku. Rodina se dvěma malými dětmi se prozatím obává vrátit domů. Spolu s tisíci dalšími cizinci se snaží sehnat bezpečné útočiště na jihu země.
„Už dva dny v kuse jsme pořád na internetu. Začínáme z toho být docela unavení. Situace se komplikuje a pochopili jsme, že to nemusí být úplně sranda,“ říká z pobřežního města Portimão Jaroslav Novotný.
Zda se vrátí do Česka, nebo zůstane na cestách, se rodina musela rozhodnout z hodiny na hodinu. „Na hranicích jsou desetihodinové kolony a v autě nemáme topení. Říkali jsme si, že by to mohlo být šílené. V některých oblastech je pořád zima. S malými dětmi by to nešlo,“ líčí Novotný.
Počet nakažených koronavirem v Portugalsku – stejně jako v jiných zemích – roste. „Lidé si tu tolik nezakrývají obličej a z epidemie si zatím nedělají tak velkou hlavu jako Češi. Ze dne na den vzrostl počet nakažených i o dvě stovky. Na rozdíl od Česka jsou tady méně přísná opatření. Doteď jsme bydleli v autě, čím dál častěji nás ale z pláží nebo lesů vyhazovali policisté,“ popisuje Novotný.
„Teď jsme si na krátkou dobu pronajali apartmán, ale z atmosféry ve městě už trochu blbneme. Děsí mě představa, že