Děti zavalené hromadou úkolů, rodiče v roli učitelů. Zběsilé tempo distanční výuky
Komentář Markéty Boubínové: Ještě to nejsou ani dva týdny, co se zavřely dveře škol, řada dětí i jejich rodičů se už ale hroutí pod hromadou úkolů, které posílají mnozí učitelé. Sociální sítě se hemží dotazy nešťastných matek a otců, zda to je v ostatních rodinách také tak a jak se vypočítá hmotnostní zlomek či součet bilandských grošů. Výuka je důležitá, nemůže být ale stejná jako za „časů předkoronavirových“. Je třeba ji flexibilně upravit, a především ubrat v nárocích na děti.
Většina českých základních a středních škol používá frontální formu výuky, kdy učitelé pracují hromadně se všemi žáky ve třídě jednou společnou formou se stejným obsahem činnosti. Tento způsob se ale dá za současné situace používat pouze minimálně, kdy hodinu nahradí videokonference s vyučujícím nebo učitele vystřídá v roli pedagoga rodič.
Videokonference jsou pro děti většinou novou formou, mnohdy při nich kolísá internet, děti vypadávají a zase se vracejí a netuší, které cvičení třída zrovna dělá nebo co pan učitel právě vysvětluje. Navíc je tu obrovské množství dětí, které nemají přístup k počítači, tři sourozenci se musí podělit jen o jeden, rodiče jsou stále ještě v práci a menší dítě má problém se připojit a reagovat flexibilně na výkyvy sítě, řada lidí odjela na chalupy, kde připojení třeba vůbec nemá.
Ve třídě mého syna (4. třída) se z 26 dětí zatím do společného „teamu“ připojilo jen 15, někteří rodiče už učiteli napsali, že tuto možnost nemají a v blízké budoucnosti mít nebudou. Jiní údajně neodpovídají ani na e-maily.
Přesto je varianta videokonferencí asi tou nejlepší formou frontální výuky. Velká část škol ale online výuku dětem vůbec nenabízí a posílá jen úkoly. Ne všichni pedagogové samozřejmě studenty množstvím práce zahltí, mnozí z nich zvolili rozumné množství a jiní zatím neposílají téměř nic, v každém případě ale na místo vyučujícího najednou nastupují rodiče.
Rodič v roli pedagoga
Přebírá-li pak roli vyučujícího vystresovaný rodič pracující z domova (popřípadě pracující stále ještě mimo domov!) a třeba také připravující jídlo pro celou domácnost, každá nová látka může být problémem. Rodič nemá potuchy, jak ji dítěti co nejrychleji a nejjednodušeji vysvětlit, dítě s jeho vysvětlením nesouhlasí nebo ho hned nechápe, a už tak napjatá situace se napíná až téměř k prasknutí nervů rodičů. A dítě, které se mezitím snaží akceptovat novou, „koronavirovou“ dobu, tak navíc stresuje škola.
Největší část učitelů řeší nastalou situaci posíláním e-mailů s denní či týdenní prací. Pondělí: matematika, pracovní sešit, strana 25, 26, čeština, vyjmenovaná slova, strana 35, 36 atd. Mnoho vyučujících zadává dokonce i úlohy z výtvarné a hudební výchovy a tělocviku. Prý „na odlehčení“, jenže k tomu odlehčení se dítě dostane až po x hodinách u matematiky a dalších úkolů, a skládání a vybarvování sopky chce proto raději odložit. Když se ale něco odloží „na zítra“, začnou se úkoly hromadit a stres narůstá, protože jejich množství je v řadě tříd šílené. Už na to upozorňují i sami někteří učitelé.
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=3104756946202634&set=a.1221034264574921&type=3&theater
Někteří rodiče i některé děti mají alespoň možnost úkoly odesílat učitelům a získávají zpětnou vazbu, řada rodičů ale po dětech musí všechny ty matematiky, češtiny, angličtiny i vlastivědy kontrolovat. Na sociálních sítích navíc kolují zoufalé prosby rodičů, kteří si nevědí rady s nějakým úkolem z matematiky (zejména ze tříd, ve kterých se vyučuje podle metody profesora Hejného). A to teď mluvíme pouze o prvním stupni. Chemie nebo fyzika je pro mnohé rodiče dětí z druhého stupně noční můrou. A do toho všeho musí zoufalý rodič samozřejmě sám pracovat na plný úvazek.
Testů a známkování se nevzdáme
Nejhorší je situace s náporem
