Pražská vila jako zrcadlo evropských dějin. Obamův velvyslanec promluvil o knize, v níž se vyznal Čechům i hlavnímu městu

Poslední palác je název knihy, kterou vydává bývalý americký velvyslanec v Praze Norman Eisen. Jejím ústředním motivem je budova ambasadorovy pražské rezidence, takzvaná Petschkova vila. Někdejší poradce prezidenta Baracka Obamy pro etiku prostřednictvím slavné české vily popisuje dějinné souvislosti, které jsou podle něj dnes znovu aktuální. Deníku N poskytl rozhovor.
Čím na vás Petschkova vila, ve které jste jako americký velvyslanec v Praze bydlel, tak silně zapůsobila?
Poskytuje skvělý úhel pohledu pro sledování zvratů v boji o demokracii v průběhu posledních sto let. Je to dům, který postavil optimistický, československý Žid nakloněný prezidentu Wilsonovi. Po něm si dům přivlastnil nacistický režim, pak ho krátce okupovali Sověti a nakonec se v něm usídlili Američané. Všechny ty dobré i složité osudy demokracie tak vidíte prostřednictvím velkých světových mocností, které ovládaly Evropu, skrz životy lidí ve vile i skrz život mé matky.

Jak jako syn československé matky, která přežila holokaust, vnímáte současné dění ve střední a východní Evropě?
Sleduji velké zhoršení situace v Maďarsku, které už překročilo bod zlomu a směřuje k tomu, aby se stalo nesvobodným režimem. Premiér Orbán se dokonce pyšně nazývá takzvaným neliberálem. Neliberálním demokratem. Polsko se se svojí novou vládou ubírá stejným směrem, což vidím například v zavedení zákona, který trestá zmiňování polské spoluviny na holokaustu. Na Slovensku mě velmi znepokojila vražda novináře Kuciaka. Sledoval jsem protesty, které tato tragická událost vyvolala mezi lidmi a které přiměly odstoupit premiéra Fica. Vnímám ale také několik velmi znepokojivých náznaků v České republice.
Které?
Nejvíc se týkají prezidenta Zemana, ale znepokují mě i některé protiimigrační výroky premiéra Babiše a dalších českých politiků. Situace je velmi vážná vzhledem k tomu, co se děje ve zbývajících třech zemích Visegrádské čtyřky a zbytku regionu. Na druhou stranu mám tu čest znát Čechy a Češky velmi dobře a mám v ně velkou důvěru.
Co přesně ve vás tu důvěru vzbuzuje?
České právní a společenské instituce, občanská společnost a aktivní svobodná



















