Deník N

Šimon Pánek o zemětřesení, které před 30 lety zrodilo pomoc lidem v tísni: Bránit by nám mohl jenom člověk plný zloby

Šimon Pánek v pražském sídle Člověka v tísni. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Šimon Pánek v pražském sídle Člověka v tísni. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Přesně před 30 lety, 7. prosince 1988, zasáhlo sever Arménie ničivé zemětřesení. Netrvalo ani 20 sekund, přesto zabilo desítky tisíc lidí a mnoha dalším tisícům rozvrátilo život. O dva dny později se Šimon Pánek s kamarády nad pivem za 2,40 Kčs podivil, že Československo ještě neposlalo pomoc. A tak si vyhrnuli rukávy.

Jak přesně se to tenkrát stalo?

Arménií, tehdy ještě v Sovětském svazu, otřáslo silné zemětřesení. Zasáhlo dvě města na severu země, Leninakan (dnes Gjumri – pozn. red.) a Spitak. Kvalita komunistického stavebnictví nebyla valná – i tam totiž platilo „Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu“ – a tamní budovy se sesypaly jak domečky z karet. Zahynuly desítky tisíc lidí, což je obrovské číslo. A ze světa začala proudit pomoc.

A z Československa?

S kamarády jsme Arménii znali z roku ’86, kdy jsme tam jeli do hor. Nadchla nás, stejně jako celý Kavkaz: velmi srdeční a otevření lidé, pro nás to byl, oproti Maďarsku a východnímu Německu, nový svět. O dva roky později, tuším 9. prosince, jsme seděli kdesi v Karlíně, pili pivo za dvě koruny čtyřicet a sledovali v televizi zprávy o tom, že Německo a Francie posílají do Arménie pomoc a připravují ji USA a dokonce i Ceaușescovo Rumunsko, ke konci komunismu opravdu vyčerpané. Ale o Československu ani zmínka.

A my si u stolu říkali: „Jak to?!“ Tenkrát, koncem roku 1988, už jsme měli pocit, že když se chceme pustit do něčeho, co není úplně proti režimu, máme prostor. A tak jsme si řekli: „Pojďte, zorganizujeme to.“ Takhle jednoduše. A druhý den ráno jsme se vypravili na sovětskou ambasádu.

Když řeknete, že pomůžete

Šli jste bez obav?

Do SSSR jsme od šestaosmdesátého jezdili, většinou do přírody, ale vždycky jsme se stavovali v Moskvě. Viděli jsme, co se tam děje, jak tam vycházejí články a básně o roce ’68. Sovětský svaz se koncem 80. let otevíral rychleji než Československo a jak z Kremlu kdysi přicházel mráz, teď z něj přicházela spíš

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější