Deník N

„Jedině že bych si sestrojil letadlo a doletěl pro ni.“ Zavřené hranice rozdělují rodiny

Ilustrační foto: Pexels
Ilustrační foto: Pexels

Pandemie koronaviru náhle zavřela hranice Česka i řady dalších zemí. Tisíce rodin, které byly léta zvyklé fungovat v otevřené Evropě, se nyní ocitly rozdělené na opačných stranách barikád. Kdy se opět shledají, zatím nikdo neví.

Lubomíra Kalenského a jeho ženu Oksanu v březnu náhle rozdělila 700 kilometrů dlouhá propast. Táhla se z východočeské Ostroměře až po ukrajinské Mukačevo a přes dvoje státní hranice, které byly ještě donedávna bez problémů průchozí.

Padesátiletá Oksana odjela počátkem března do Mukačeva na západě Ukrajiny, aby tam oslavila narození vnoučete a pomohla dceři s péčí o něj. Sedmdesátiletý Lubomír se vypravil na východ o týden později. Tou dobou sice Česko hlásilo první nakažené koronavirem, situace ale nevypadala nijak dramaticky.

Dva dny na úpatí Karpat proběhly v klidu, pak ale Lubomírovi zazvonil telefon. „Tati, na nic nečekej a jeď domů. Tady se dějou věci a budou se zavírat hranice, pak se domů nedostaneš,“ volala jeho dcera. Krátce nato se ozvala se stejnou prosbou i její sestra, a když mu informaci o zavírání hranic zopakoval i kamarád z vysokých pater policie, rozhodl se Lubomír odjet rychle autobusem v pět ráno zpět.

Povedlo se mu dostat se do Košic, mezistátní vlak do Česka už ale nejel. Penzista z Ostroměře se proto rozhodl dostat nejblíže k českým hranicím, jak to jen šlo. Tedy vlakem do Žiliny, odtud autobusem do Makova. Před dvacetikilometrovým pochodem do nejbližší české vesnice Horní Bečvy ho zachránil řidič z Brna, který ho svezl.

Oksana se rozhodla zůstat ještě dva dny a počkat na křtiny vnoučete. Ty dva dny se ale ukázaly jako rozhodující. „Volali mi, že můj autobus projel jako poslední. Autobus, který jel půl hodiny

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Koronavirus

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější