Manafortovo přiznání: Proč je kapitulace dalšího Trumpova spolupracovníka zlomová

Trump je v pasti. Buď dá bývalému spolupracovníkovi milost, nebo ten bude vypovídat. A fatální následky můžou mít pro amerického prezidenta obě řešení.
Ještě před pár dny mluvil Donald Trump o bývalém šéfovi své kampaně Paulu Manafortovi jako o skvělém člověku, pro kterého má velký respekt. “Je strašné, jak s ním zacházejí. Ale on se na rozdíl od (mého právníka) Michaela Cohena nenechal zlomit,” napsal na svůj Twitter Trump.
I feel very badly for Paul Manafort and his wonderful family. “Justice” took a 12 year old tax case, among other things, applied tremendous pressure on him and, unlike Michael Cohen, he refused to “break” – make up stories in order to get a “deal.” Such respect for a brave man!
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) August 22, 2018
Jenže od včerejška je všechno jinak. Manafort se rozhodl přiznat se k trestným činům spiknutí proti vlasti a maření výkonu spravedlnosti. Slíbil, že bude neomezeně spolupracovat s policií, soudy i vyšetřovateli, a zavázal se, že řekne všechno a všem, že bude svědčit a že předá všechny požadované dokumenty. Výměnou za to mu soud sníží trest, který by pro něj mohl znamenat doživotní vězení. Trumpovým slovníkem: nechal se zlomit.
Manafort je osmým člověkem z prezidentova okolí, který byl buď obžalován, usvědčen, nebo se přiznal. Zvláštní vyšetřovatel FBI Robert Mueller, jehož komise zkoumá ruský zásah do amerických voleb a napojení Trumpova týmu na ruské špióny, v něm tak získal dalšího důležitého svědka. Manafort byl totiž jako šéf kampaně blízko rozhodujícím momentům, do kterých by mohl vnést potřebné světlo – jako třeba při schůzce prezidentova syna Dona a zetě Jareda Kushnera s ruskými lobbisty před dvěma lety v mrakodrapu Trump Tower.

Trump nejdřív napojení na Rusy zcela popřel, pak tvrdil, že schůzka se týkala ruských adopcí, aby nakonec připustil, že se jeho spolupracovníci s Rusy sešli proto, že jim slíbili „špínu na Hillary Clinton.” Ačkoliv prezident odmítá, že by o schůzce předem věděl (nechat si při kampani pomáhat zahraničním subjektem je v USA trestný čin), je prokázané, že jeho syn před schůzkou i po schůzce volal na skryté číslo. Tvrdí, že si nepamatuje, komu volal, ale je známo, že skryté číslo používá právě Donald Trump. Pokud by Manafort juniorovi pomohl si vzpomenout a potvrdil, že tehdejšího prezidentského kandidáta informoval o detailech ruské schůzky, dostane prezidenta do zásadního problému. Ukázalo by se totiž, že prezident nejen lhal, ale především se dopustil trestného činu, a to může být pádný důvod k jeho odvolání.
O čem přesně má Manafort dodat Muellerovi informace, zatím není jasné. Jisté je jen to, že ví něco, co vyšetřovatelé ještě ne, a že se jim jeho znalosti hodí natolik, že přijali jeho přiznání viny i nabídku spolupráce. On sám už byl mezitím usvědčen z osmi obvinění, která se týkala skrývání peněz, podvodů a daňových úniků, tedy vesměs činů, kterých se dopustil ještě před tím, než se stal šéfem Trumpovy kampaně. Jediná zmínka v soudním spise související přímo s Donaldem Trumpem se tak týká jen toho, že Manafort vlastnil v jeho Trump Tower luxusní byt.
Ještě jedna souvislost ale nyní vyšla najevo. V době, kdy Rusové nabízeli Trumpovu týmu údajné diskreditující informace na Hillary Clinton, se Manafort u Rusů dožadoval vyplacení peněz od bývalého ukrajinského, proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Ty mu podle něj Janukovyč, který je ve své vlasti obviněný z vlastizrady a utekl do ruského exilu, dlužil z doby, kdy mu Manafort pomáhal vyhrát prezidentské volby.
Osvobodí Manaforta (a tím i sebe) Trump?
Že se Manafort rozhodne přiznat se, odhadovali právní experti už několik týdnů. Téměř sedmdesátiletý muž zvyklý žít v excentrickém přepychu podle všeho dospěl k jinému pohledu na svůj život poté, co před třemi měsíci skončil kvůli ovlivňování svědků ve vazbě, a ještě k tomu v samostatné cele. Ale že se rozhodne s vyšetřovateli spolupracovat a že se dokonce vzdá i práva na advokáta při vypovědi před Muellerovou komisí, to čekal málokdo. Jedno z vysvětlení je, že může slíbit cokoliv, protože počítá s brzkou milostí od prezidenta Trumpa.
Ačkoliv žádný prezident v americké historii nevyužil svého práva na udělení milosti proto, aby ochránil sám sebe, Trump ji skutečně Manafortovi dát může. Na přímé dotazy prezident nikdy nevyvrátil, že o tom uvažuje. Tím by samozřejmě celý případ Manafort skončil, protože prezident by tím lobbistu plně osvobodil.
Je ale velmi pravděpodobné, že by takový krok vyvolal silnou vlnu odporu mezi politiky i veřejností a vyšetřovatel Robert Mueller by tak měl další potvrzení, že se prezident snaží mařit výkon spravedlnosti. Což je v USA rovněž trestný čin, jeden z těch, z nichž byl v procesu impeachmentu v roce 1998 obžalován prezident Bill Clinton.
Možná i proto byl Donald Trump ve své včerejší reakci na Manafortovu spolupráci s vyšetřovateli nezvykle střídmý. Jeho právník rozeslal médiím prohlášení, že „vyšetřování, které skončilo přiznáním viny, nemá nic společného s prezidentem Trumpem ani jeho volební kampaní. Prezident neudělal nic špatného a Paul Manafort bude mluvit pravdu.” Po několika minutách ale přišla z kanceláře druhá, opravená verze. Nelišila se v ničem kromě toho, že v ní chyběla věta “Paul Manafort bude mluvit pravdu.”
Spojené státy stojí před klíčovými prezidentskými volbami. Pocítí Češi rozdíl, když zvítězí Joe Biden, nebo Donald Trump? Jaké jsou nálady mezi lidmi v USA? Co zásadního se děje v americké politice a jakou roli v tom všem mají média?
V Knihovně Václava Havla o tom v úterý 11. června od 19 hodin bude mluvit redaktorka Deníku N Jana Ciglerová s amerikanistkou Janou Sehnálkovou (FSV UK), bývalým zpravodajem ČRo v USA Janem Kalibou a redaktorkou Kateřinou Vodvářkovou (TV Nova).
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.
















