Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Tančil a zpíval až do konce lásky. Vychází Cohenův životopis

Leonard a Suzanne. Foto: Danny Fields
Leonard a Suzanne. Foto: Danny Fields

Leonard Cohen, jeden z nejslavnějších písničkářů 20. století, zemřel ve spánku 7. listopadu 2016. Hudební publicistka Sylvie Simmonsová o něm ještě za jeho života napsala životopisnou knihu I’m Your Man. Nakladatelství Prostor připravuje české vydání rozšířené o poslední kapitolu zpěvákova života.

Při čtení knihy vás možná napadne, jak moc měl Cohen společného s nejlegendárnějším českým písničkářem Karlem Krylem. Oba pocházeli ze solidní, dobře situované rodiny. Oba byli vášnivými čtenáři s širokými zájmy, Cohenovi se dostalo klasického vzdělání na kvalitní montrealské univerzitě. Oba byli zpívajícími básníky. Oba byli malého vzrůstu. A oba toužili po lásce žen. Oba se rozhodli, že je budou svádět hudbou.

Hudba i poezie si našly cestu ke Cohenově srdci mezi jeho patnáctými a šestnáctými narozeninami. Nejprve to byla sbírka poezie Federica Garcíi Lorcy, objevená náhodně v antikvariátu. Cohen ji otevřel a pocítil mrazení, jaké dosud nezažil. A pak to bylo další náhodné setkání s mladým Španělem, který hrál u tenisových kurtů na kytaru tesklivou melodii, obklopený houfem děvčat. Odvážný Leonard za ním zašel a požádal ho, zda by ho nenaučil hrát (sám již měl kytaru a pokoušel se o její ovládnutí). Proběhly tři lekce, na kterých jej mladík naučil správné držení strun a základy flamencových postupů. Na čtvrtou lekci již učitel nepřišel. Když se po něm Leonard poptával v penzionu, kde bydlel, dozvěděl se, že muž spáchal sebevraždu. Nikdo se nedozvěděl proč. „Ale těch jeho šest akordů, ten kytarový postup, ten se stal základem všech mých písní, vší mé hudby.“

Mladý Leonard byl značně sebevědomý, ale zároveň zdrženlivý a introvertní. Snadno si vytvářel přátele a ve studentských spolcích se obyčejně brzy stával předsedou. Exceloval v řečnickém umění, prý také kvůli tomu, aby mohl oslňovat dívky. Ve školní ročence si ke svému profilu vybral tento citát: „Nemůžeme se zbavit strachu, ale můžeme se mu poddat takovým způsobem, že nad ním zvítězíme.“

Pro Leonarda, dítě z židovské rodiny, byly strach a nejistota konstantami, s nimiž se musel naučit žít. A tvořit.

Jeho otec, bohatý obchodník s obleky, záhy zemřel, Leonard vyrůstal s matkou a starší sestrou. Konfekční obleky rád nosil od mládí. „Já jsem se v obleku narodil,“ říkával. Uměl si užívat společnost, měl rád lásku žen i přátelství mužů, ale miloval také samotu. Nejlépe mu bylo, když bydlel sám, v zenově zařízeném minimalistickém bytě. Tam se mohl nejlépe soustředit na tvorbu, která mu byla smyslem života.

Ve většině věcí byl samouk. První akordy na kytaru se učil sám z příručky. Z jiné příručky se zase jako chlapec učil umění hypnózy. A byl v něm dobrý. To zjistil poté, co uvedl služebnou v jejich domácnosti do hypnotického stavu, a když jí poté poručil, aby se svlékla,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Kultura, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější