Deník N

Notes: O naději a jistotě. Tady jsou rady, které vám v těžkých časech pomohou zhluboka dýchat

Tištěný Deník N: od pondělí do pátku ve vašich schránkách nebo na pultech trafik. Foto: Deník N
Tištěný Deník N: od pondělí do pátku ve vašich schránkách nebo na pultech trafik. Foto: Deník N

O špatné zprávy není nikdy nouze, tím spíš teď. Tak se společně aspoň na chvíli vydejme vstříc naději a užitečným radám, co říkáte? Úterní Notes vám otevírá Magdalena Slezáková.

Den Deníku N

Takové to domácí rouškování. Všechno zlé je k něčemu dobré. Mně například už tři měsíce žalostně usedal prach na šicí stroj, který jsem si před Vánoci s velkou slávou zakoupila. Pokaždé, když jsem ho míjela, pronásledoval mě z police němou výčitkou.

Teď se konečně dočkal: přilezla jsem s prosíkem a nastříhanou bavlnou. Nějakou dobu trucoval, ale když jsem povolala na pomoc instruktážní videa, obměkčil se a svolil ke spolupráci. Nedá se svítit; kde nejsou k dispozici profesionálně vyrobené hygienické roušky, nastupuje domácí improvizace.

A pokud jste se do ní pustili, stejně jako já, anebo vás to teprve čeká, rozhodně se vám bude hodit, když si o podomácku vyrobených rouškách zjistíte první poslední. Na naprostou většinu otázek vám odpoví Petr Koubský, jen s tím šitím jako takovým vám neporadí. Tam nastupují zase jiní odborníci, viz známá česká návrhářka Daya, která natočila podrobný videonávod. Jen dejte pozor na gumičku, kterou Daya používá: pokud roušku plánujete vyvářet, lépe místo gumy našít stuhu nebo proužek látky.

Jak se nezbláznit z karantény. Dobrá, máte ušito, ideálně pro celou rodinu a do zásoby. Co dál? Mnozí z nás musejí pořád dojíždět do práce, virus nevirus. Jiní mají možnost pracovat z domova, ale práce je tolik, že na nudu žádný čas nezbývá. Dalším z nás naopak pracovní zátěže ubylo.

Ale ať už patříte do jakékoli z těchto tří skupin, jedno je jisté: jestli máte děti, kvůli zavřeným školám vám začaly perné týdny. Máte pocit, že děláte pět věcí naráz a nevíte, kam dřív skočit? Nevěšte hlavu, stejně jako ji nesvěsila Jana Ciglerová. Nabízí vám hned deset rad, jak si dny s dětmi rozvrhnout a čím si je naplnit. Knihu do ruky, tablety k ruce, k pohybu, úklidu i hrám připravit, teď!

Karanténa má totiž k prázdninám daleko. Záleží na každém z nás, jak se k ní postaví. Co si myslíte třeba o tom, jak se na ni dívá Marek Orko Vácha? Známý katolický kněz a biolog ji v rozhovoru s Renatou Kalenskou popisuje jako „absolutní vakuum“ a vzpomíná na svůj půlrok v kontemplativním klášteře: „První pocit byl přesně stejný jako teď. Že všichni pořád někam bezhlavě pádíme, všude spousta podnětů – a teď vás to zasekne. Velké ticho.“

Ne každému je luxus „velkého ticha“ dopřán. Utišit hlavu je občas nadlidský úkol, někdo se možná pozastaví nad Váchovou nadějí, že nynější krize změní společnost k lepšímu. Těm z vás, kteří sem patří, možná pomůže méně niterná, zato praktičtější konzultace s psychologem Daliborem Špokem. Buďme na sebe opatrní a promýšlejme krizové scénáře, ale nenechme se jimi pohltit, stejně jako nicneděláním – obojí může vést k ochromující úzkosti, varuje Špok. S Filipem Titlbachem ve Studiu N zkusili naplánovat bezbolestný pracovní den v časech koronaviru; třeba inspirují i vás.

A další opora, tentokrát do hodin volna: nedávno jsme vám ve Studiu N doporučili seriály, které podle nás stojí za krácení dlouhé chvíle. Dnes Ivan Adamovič nabízí tipy, co číst, jestli chcete trávit Večery pod koronalampou. Takže pokud ještě virů nemáte dost, vzpomeňte na Dekameron, Mor (a jeho alternativní dějiny), Andromedu, Svědectví anebo zjistěte, jak se mávnutím proutku z Gorkého stane Wu-chan. Za sebe přidám ještě klasiku a vybízím ke stržení Masky červené smrti!

V zahraniční redakci se smíšenými pocity sledujeme, jak s koronavirem bojují jinde. Španělsko hlásí nejvyšší počet potvrzených případů nákazy po Číně, Itálii a Íránu; Madrid napočítal už 4165 nakažených lidí. První celý den relativně volné karantény uvalené na celou zemi provázel překvapivý klid, disciplína a ohleduplnost, ale zároveň masivní rozšíření viru, píše náš zpravodaj Václav Rákos.

Co (ne)dokáže koronavirus udělat s pověstným anglickým klidem, barvitě líčí z Británie Ivan Kytka. Zatímco někdo shání šest lososů na večerní party a rozpačitě klopí oči nad italskými těstovinami, vláda pod kormidlem Borise Johnsona možná přestává váhat a přešlapovat a pouští se do akce. Otázkou je, zda to bude stačit.

Angličané si v minulém týdnu nenechali obavami z nákazy koronavirem zkazit ani proslulou třídenní sérii dostihů v Cheltenhamu. A to i přesto, že se v areálu závodiště nedostávalo roušek, respirátorů a dezinfekčních gelů, jak hlásal letáček jednoho z tamních prodejců. Foto: ČTK / Simon Cooper / PA via AP

Německu dnes vyhlásili druhý nejvyšší stupeň ohrožení: federální zdravotní úřad zaznamenal přes 6000 infikovaných lidí a varuje před vysokým rizikem nákazy. Za jediný den přibylo přes tisíc nových případů. Pavel Polák vypočítává, jak se nebezpečný trend snaží zmírnit tamní úřady: zavírají se bary, kluby, diskotéky, hospody, divadla, opery, koncertní sály, muzea a sportovní zařízení. Navyšují se počty lůžek na jednotkách intenzivní péče, ale dočtete se také, že Německo epidemii zastavilo včas.

Do Rakouska se podívala Markéta Boubínová a popsala, čím to, že naši jižní sousedé možná zlomili koronavirovou křivku ve svůj prospěch: chválené Rakousko bojuje tvrdými opatřeními a kvalitním lékařským systémem.

Oproti tomu Nizozemci hlásají „střední cestu“. Představují si ji tak, že “národ dosáhne kolektivní imunity“. Potřebuje k tomu to, aby onemocnělo „zhruba 50 až 60 % populace, což víme z charakteristiky přenosu viru,“ uvedla vláda. Nizozemsko má něco málo přes 17 milionů obyvatel a ke dnešku potvrdilo 1705 případů nákazy; 43 lidí zemřelo. Vláda virus hodlá „kontrolovat, jak jen to jde“, aby se šířil pomalu, nízkou křivkou, a jeho vrchol se tak rozmělnil.

Dobré zprávy stále přicházejí z východní Asie.Jižní Koreji se denní nárůst nových případů už několik dní daří držet pod stovkou. A pak jsou tu Tchaj-wanSingapur. Obě země si sice dělají starosti kvůli riziku nové nákazy zavlečené ze zahraničí (a aktuální zprávy z Tchaj-wanu dokládají, že to nejsou plané obavy – za včerejšek a dnešek přibylo osmnáct infikovaných lidí, všechno Tchajwanci, kteří se vrátili ze zahraničí).

Nicméně i tak platí, že celkový počet potvrzených případů je v porovnání s jinými zasaženými zeměmi extrémně nízký, bezprostřednímu sousedství s Čínou navzdory. Singapurský recept popisuje Kirill Ščeblykin a o tom tchajwanském jsem mluvila s českým právníkem Pavlem Doubkem, který žije na jihu ostrova v městě Kao-siung. V Deníku N rozhovor přineseme ve středu.

A ještě jeden velký závan naděje, tentokrát ze severních Čech a od klávesnice Jana Wirnitzera. Odborníci z Technické univerzity v Liberci využili své expertizy v oblasti nanovláken a rozběhli zbrusu nový stroj, který denně vyrobí materiál až na šest tisíc roušek s účinností srovnatelnou s prvotřídními respirátory FFP3. Liberecký kraj má díky světovému patentu šanci na vykrytí kritického nedostatku respirátorů.

Zítra v tištěném Deníku N:

  • Babišův generál v boji s koronavirem: velký profil Romana Prymuly
  • Největší motor českého hospodářství se zastaví. Uzavření Škody zasáhne statisíce lidí
  • Na takovou pandemii se připravit nejde, říká ministr vnitra Hamáček
  • Přístup stejný, provedení lepší. Rakousko je vzorem
  • Ženy v české diplomacii míří do válek i muslimských zemí

O klaunech a italských, nebo snad japonských virech

Koronavirus nás uvrhl do nejistých časů. Ale některé jistoty přece jen zůstávají: v Číně zmizel další člověk. Realitní magnát Žen Č‘-čchiang je známý tím, že si nebere servítky, a na čínském internetu se mu proto přezdívá Kanón Žen. Už před třemi lety ho strana načas uklidila z mikroblogu Weibo, když Žen kritizoval generálního tajemníka Si Ťin-pchinga pro jeho direktivy čínským novinářům.

Teď Kanón, zdá se, vystřelil znovu. Na internetu se objevila Ženovi připisovaná esej nazvaná „Životy lidí devastuje virus a těžce nemocný systém“, která pranýřuje katastrofální postup Komunistické strany Číny tváří v tvář smrtící epidemii. Si Ťin-pchinga nejmenuje, ale narážka je jasná: „Neviděl jsem císaře vystavovat jeho ‚nové šaty‘, ale klauna svlečeného do naha, který si vynucuje být císařem.“

Nejdřív zmizela esej. Po ní zmizel i Žen Č‘-čchiang.

Choroba Covid-19 dostala název, jaký dostala, protože podle WHO nesmí být spojována s žádnou konkrétní zemí nebo národem. Čínská vláda už nějakou dobu vcelku otevřeně podněcuje teorii, že koronavirus SARS-CoV-2 není původem z Číny. Čína je podle ní nevinnou obětí, ale naštěstí pod Si Ťin-pchingovým vedením prokázala „dalekosáhlou strategickou vizi“ a „očividnou nadřazenost vedení KS Číny a socialismu s čínskými rysy“.

Teď se objevily zprávy, že ČLR šíří sousloví „italský virus“, případně „japonský virus“. Co na to WHO?

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější