Z čeho si doma vyrobit roušku? V čem ji prát? Obnáší její použití nějaké riziko? Odpovídáme na nejdůležitější otázky
Rouška na obličeji nechrání vás před jinými, ale jiné před vámi. A tím zpětně zas vás. Podomácku vyrobené roušky mají menší účinnost, ale jsou výrazně lepší než nic.
Doporučuje se a místy už nařizuje nosit na obličeji roušku, třeba jen improvizovanou. Má takové opatření smysl?
V této fázi epidemie rozhodně ano.
Ochrání mě tedy rouška před nákazou?
Ne. Možná nepatrně.
Co rouška zachytí?
Mluví se o tom pořád dokola, ale nastala doba, kdy opakování neškodí. Začněme tedy od začátku. Standardní chirurgická rouška neboli ústenka – ta zeleno- či modrobílá věc, kterou mívali občas lékaři na obličeji, dokud nějaké roušky měli –, je navržena tak, aby chránila pacienta, ne lékaře. Což naznačuje už slovo „chirugická“. Lékař pracuje, dejme tomu, ve vašem rozřezaném břiše a rozhodně nepotřebuje – vy tím méně –, aby vám do něj prskl sebeneškodnější patogen. Ústenka dokáže odfiltrovat některé bakterie, avšak vůbec žádné viry, na to má příliš velké póry. Dokáže ale zachytit kapénky, které jsou dopravními prostředky virů. Což na operačním sále nebo v ordinaci k ochraně pacienta za běžných okolností stačí. Pokud ale viry šíří naopak pacient, lékaře jeho rouška neochrání.
Proč rouška nezachytí viry?
Ze dvou důvodů: zaprvé netěsní, zadruhé je pro viry prodyšná, jak jsme si už řekli.
Takže když teď vyjdu ven v roušce vyrobené v kvalitní továrně, stejně se mohu nakazit?
Ano. Pokud se dostanete do blízkého kontaktu s nakaženým člověkem, pravděpodobně se nakazíte. Rouška může vaše vyhlídky trochu zlepšit, ale opravdu jen trochu. Zásadní rozdíl je však v tom, že vy s menší (ale rozhodně nenulovou) pravděpodobností nakazíte ostatní. Je to tedy jednak věc slušnosti a ohleduplnosti, jednak reciprocity: méně nakažených znamená zpětně menší riziko pro každého z nás.
Proč nám tohle neřekli dřív? (I autor tohoto textu psal, že roušky nosit nemusíme.)
Dokud nebyla nákaza v Česku, vysvětlovali jsme totéž co teď: že rouška není ochranou jednotlivce, ale ochranou okolí před jednotlivcem, že nemá smysl je plošně nosit, nemáte-li důvod domnívat se, že jste nakaženi, a že není správně vykupovat je, protože musí zůstat především pro zdravotníky. To platí pořád. S tím podstatným rozdílem, že teď už musíme všichni předpokládat, že nakaženi jsme. Proto je máme nosit.
Jak účinné jsou podomácku vyráběné roušky?
Roušky nejsou, a proto se vyrábějí improvizovaně. K tomu je dobré vědět několik věcí. Britská studie z roku 2013, zřejmě nejobsažnější, jaká se na tohle téma kdy dělala, měřila účinnost různých improvizovaných roušek v porovnání s profesionální chirurgickou ústenkou, pokud jde o množství patogenů, které projdou. Studie hodnotila různé masky z více hledisek – samotných filtračních schopností použitého materiálu, těsnosti (v porovnání s ideálním zařízením, tedy kvalitním respirátorem) a množství mikroorganismů, které úspěšně projde maskou ven při kašlání. Její hlavní závěr je ten, že improvizované masky jsou dvakrát až třikrát méně účinné než chirurgické ústenky.
Které materiály se pro domácí výrobu osvědčily nejlépe?
Pokud jde o filtrační účinnost, pak nejlépe obstál sáček do
Dobří přátelé vám sdílejí kvalitní informace
Terezie Zemanová vám daruje následující článek Deníku N, který je jinak za platební bránou. Přečtete si ho zdarma jen po zadání vašeho e-mailu, který slouží jako ochrana před šířením našeho obsahu bez kontroly. Váš e-mail bude použit pouze pro odemčení článku a nabídku zvýhodněného předplatného. Pokud ji ani po měsíci nevyužijete, smažeme ho z databáze. Možnost odemykat placené články Deníku N mají všichni členové Klubu N.
Můžete také .
