Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Karanténa ukáže, jakou máme povahu. Je to příležitost k sebepoznání, říká psycholog Špok

Grafika: Deník N
Grafika: Deník N

Jakákoliv zásadní událost v našem životě vždy odhaluje naše výrazné vlastnosti. A to je i případ nákazy koronaviru. „Když má někdo tendenci běžně věci bagatelizovat, bude snižovat i závažnost této situace. Když je někdo radostný, bude brát karanténu jako party,“ říká psycholog Dalibor Špok. Celá situace podle něj nahrává tomu, abychom se zastavili a více poznali sami sebe.

Jak dnes fungují psychologové, aby se co nejméně stýkali se svými klienty?

Psychologové a psychiatři ve zdravotnických zařízeních fungují normálně, protože se zabývají duševními nemocemi a problémy závažnějšího charakteru. My soukromí psychologové dáváme přednost spíše online konzultacím, většinou po Skypu.

Jaký je rozdíl mezi tím, když děláte terapii naživo, a když se s někým spojíte po Skypu?

Záleží na tématu konzultace. Pokud se jedná o technické poradenství, je to vcelku jedno, ale když jde o hlubší práci, která zasahuje do různých duševních oblastí, ve kterých se člověk nevyzná nebo se mu do nich nechce, tam je ten přímý kontakt z mnoha důvodů lepší.

Proč?

Například už jenom proto, že když ke mně člověk jde, nějakou dobu si věci promýšlí například při cestě tramvají. Když jede z terapie, má opět čas si všechno v hlavě uspořádat. A to podle mých zkušeností udělá často víc práce než samotná terapie.

Jsme si vědomi vážnosti situace a naší absolutní prioritou je přinášet uprostřed všech zmatků spolehlivé a ověřené informace. Většina obsahu o koronaviru je k dispozici zdarma v části Minuta po minutě, kterou plníme ještě intenzivněji než obvykle, nebo v podcastech Studia N. Rozhodli jsme se také průběžně odemykat vybrané články o koronaviru. Budeme rádi, když naši práci podpoříte předplatným, abychom vám mohli dlouhodobě poskytovat kvalitní informační servis.

Pojďme k tématu karantény nebo dlouhodobého home office. Co dělat, abych si doma udržel dobrý psychický stav?

Záleží na tom, jak dlouho ta omezení budou trvat. Pokud se bavíme o několika dnech, je to celkem jedno. V takovém případě si člověk může klidně odpočinout, uklidit byt, jet na půl plynu…

Udělat si dovolenou.

Přesně tak. Jiné je to v případě, že by karanténa trvala skutečně dlouhou dobu, třeba týdny, nebo dokonce měsíce. Velmi brzy, po několika dnech, bych tento scénář opustil.

Co nám hrozí?

Může se stát, že si na tento styl, kterému všichni rádi propadáme, rychle zvykneme. Někdo propadá do lenosti, někdo do alkoholu, někdo do strachu. A z těchto stavů je už obtížnější se dostat. Zvlášť v situaci, kdy nemáme podporu ostatních lidí, té struktury vnějšího prostředí, například kolegů z práce.

Co tedy radíte?

Je dobré najet co nedříve na dlouhodobější opatření v domácím prostředí. Nedělat si z toho příliš dlouhou dovolenou.

Najít fintu

Jak by měla ta domácí opatření vypadat? 

Univerzální rada neexistuje. Měli bychom vycházet ze zkušeností, které sami se sebou máme. Když se zamyslíme, všichni přece víme, kdy nejlépe fungujeme, co pro to potřebujeme a kdy máme naopak problémy.

Takže bychom měli dělat to, co nám běžně pomáhá…

Ano. Pro někoho je třeba důležitý kontakt s ostatními kolegy v práci. No tak si ho nějak vytvořím! Například zavolám kolegovi a pracujeme společně. Stanovíme si, co budeme dělat v následující hodině, a tak dále. Musím si zkrátka najít různé finty, abych se přiblížil tomu, jak jsem zvyklý fungovat v běžném prostředí. Neměli bychom vynechávat nic, co nám za normální situace prospívá.

„Měli bychom vycházet ze zkušeností, které sami se sebou máme.“ Foto: archiv Dalibora Špoka

Takže bychom měli mít klasický režim. Vstát ráno jako normálně, pracovat, být ve spojení s přáteli…

Režim obrovsky pomáhá. Nejde je o to, že bychom si měli z domova udělat nějaké sebeomezení, sebetrýznění. Všechny studie, ve kterých psychologové zkoumali, jaké faktory pomáhají lidem v extrémním stresu, dokládají, že rytmus a předvídatelnost pomáhají při zvládání těchto situací. Můžeme si například udělat plán po hodinách. Není dobré se spoléhat na to, že mě někdo donutí nebo že se mi bude chtít. To v domácím prostředí není snadné.

A co dělat, když žádnou práci zrovna nemám?

Tak si ji musím najít. Měli bychom dělat něco obtížného, abychom nepropadli do lenosti a prokrastinace. Pokud už delší dobu chci studovat cizí jazyk, teď je ten čas.

Ten rozvrh hodin bych si měl napsat?

Obecně bych řekl, že když tu strukturu nemám nastavenou a budu ji teprve hledat, je vždycky lepší být na sebe zpočátku přísnější a později povolit. Ne naopak. Takže pokud si myslím, že je to pro mě dobré, klidně si to můžu napsat. Když se pak dostanu do pravidelnosti, už to není nutné.

Můžu si s vámi zkusit naplánovat takový můj běžný den v karanténě?

Jasně.

Pracuju teď z domova. Ráno tedy vstanu v osm hodin, nasnídám se, o hodinu později se připojím na poradu, pak si dám kávu a cigaretu a vrhnu se na natáčení podcastu. Když to dodělám, měl bych se chovat stejně, jako když přijdu běžně z práce domů?

Myslím, že na to jdete dobře. Vy jste ale začal hned plánováním v čase.

To je špatně?

To je až následující krok. Na začátku musím vědět, co chci do toho času obsadit. Začal bych tím, že si sepíšu všechno, co během týdne dělám ve volném čase, venku, s přáteli… A pak hledám náhradu těchto aktivit.

Nebezpečné zlenivění

Takže když například chodím s přáteli na pivo?

Tak mám teď smůlu. Musím tedy zjistit, jakou mou potřebu to uspokojuje. Jestli je to sociální interakce, nebo chuť piva. Řešení je, že si nakoupím pivo domů a s přáteli si zavolám.

Dobře, ale je v pořádku pít doma v karanténě alkohol?

Bavíme se o malém množství. Já jsem spíš mluvil o té chuti. Alkohol je obrovské nebezpečí. Náš národ se v konzumaci alkoholu řadí na přední místo. V domácím prostředí budou tendence pijáků stoupat. Já jsem ale mluvil o jedné sklenici piva kvůli chuti. V případě, že nejsem alkoholik a neléčím se, to takový problém není. Ale varuju před tím, když ten alkohol potřebujeme pro snižování úzkosti. Tam je to problém a alkohol bych v takovém případě vyloučil úplně.

Co se s člověkem může stát, když nebude několik měsíců dodržovat žádný režim?

Zleniví. Ale pozor, toto slovo zní příliš bezpečně. Zlenivění pak pokračuje dál a dál a může to mít velké následky. Vidíme to například u lidí, kteří z nějakého důvodu ztratí zaměstnání v době, kdy práce není snadno k nalezení. Psychika se mění. U někoho po půl roce, u někoho po roce… Po nějaké době ale člověk propadne do svých jednoduchých rituálů. Není zvyklý dělat každý den něco obtížného, nepříjemného, do čeho se mu zkrátka nechce. V běžném pracovním životě to ale děláme, a tím tužíme naše schopnosti.

Jaké to má tedy následky?

Když lidé třeba půl roku nepracují, často končí tím, že už nejsou schopni si práci znovu nalézt. Opravdu nejsou schopni poslat životopis a zajít na pohovor. Tak velká je jejich úzkost a nechuť. V takovém stadiu už je to zásadní psychologický problém. Už nejde jen o to, překonat se.

Můžeme se teď dostat do podobné situace?

Ano, pokud bude dlouhodobá, má velmi podobný charakter. Můžeme kvůli tomu propadnout svým typickým osobním slabostem. Například lenosti nebo dlouhé party, kterou si z té karantény uděláme. Ve střednědobém horizontu to ale může mít na naši psychiku zásadní vliv. A ve chvíli, kdy budeme potřebovat udělat něco podstatného nebo obtížného, může být naše kapacita radikálně omezena.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v podcastu Studio N:

Nemyslet si, že jsme mistři světa

Jak na většinovou společnost působí přísné kroky vlády, které teď pociťujeme na vlastní kůži?

Jsme různí, každý to vnímá jinak. Někteří lidé mají tendenci tyto kroky podceňovat, myslí si, že jsou příliš přísné a že to vláda přehání. Další jsou více vystrašení a tato opatření de facto už delší dobu dodržují. Měli bychom mít na paměti, že je to výjimečná situace, a to i pro zdravotníky, policii, státní úředníky a vládu. Občas si všímám způsobů myšlení, které si neseme ještě z totality. Je to dojem, že stát všechno vyřeší. Že to má Andrej Babiš všechno zařídit, že nemocnice mají být připravené. My jsme v tom ale všichni stejně. Není to tak, že to za nás někdo vyřeší. Všichni se teď na té situaci podílíme.

Mě spíš překvapuje ta společenská netečnost právě proto, že máme historické zkušenosti z totality. Je jasné, že jsou ta opatření důležitá, ale ruku v ruce s tím dochází k velmi rozsáhlému omezování svobody. A příliš kritických hlasů tu neslyším.

To asi záleží i na tom, ve kterých skupinách se pohybujete. Třeba tyto názory jen nejsou tolik slyšet, protože nejsou viditelné na sociálních sítích.

Jakou roli v celém příběhu hraje strach? 

V tuto chvíli ještě ne tak velkou. Je tu ale riziko, že může vzniknout panika. Nemyslím paniku v tom smyslu, že začneme vykupovat obchody, ale paniku na individuální úrovni.

Jak to myslíte?

Pokud se nepodaří epidemii rychle zastavit, budeme asi každý znát někoho, kdo bude nemocný, nebo možná i zemře. V takovém případě se už bavíme o jiné úrovni strachu. Měli bychom se na to připravit. Psychologické studie ukazují, že když jsme na nějaký pocit připraveni, zvládneme tu emoci lépe snést. Dám vám příklad. Každý dobrý zubař vám řekne: „A teď to trochu zabolí.“ Víte, co vás může čekat, a dokážete se na to připravit.

Je tedy čas se začít připravovat.

Ano. Pojďme si nemyslet, že jsme mistři světa a že všechno zvládneme. Pojďme být na sebe spíše opatrní a, jak říkám, udělat si ten rytmus. Zařadit do svého dne nějaký pohyb, dostatečně spát, vynechat alkohol ve větší míře a tak dále. A pojďme to nasadit teď hned. Zvolnit se dá vždycky. Ve chvíli, kdy přijde záchvat paniky, už je ale většinou pozdě začít s tím něco efektivně dělat.

Máme si tedy připravit krizové scénáře?

Ano. Neměli bychom se těm myšlenkám vyhýbat, ale zároveň bychom o tom neměli příliš přemýšlet. Pokud si budeme neustále v hlavě přehrávat, co všechno se může stát, můžeme si spustit úzkost.

Co tedy dělat s myšlenkami, když nám proudí hlavou?

Je dobré udržovat přiměřenost. Vymyslet si, co bych dělal, kdybych onemocněl, případně kdyby onemocněl někdo z mé rodiny, klidně i koronavirem. Jaké by následovaly kroky? Co bychom dělali? Na takové otázky bychom si měli umět odpovědět. Nemá ale smysl nad tím přemýšlet dny a týdny. Zkrátka to promyslet, klidně si to napsat, sepsat si důležité kontakty, vytvořit si krizový plán. Když vím, že jsem připravený, už nad tím tolik nemusím přemýšlet.

Co si myslíte o mediálním pokrytí? Jak může právě tento masivní přísun zpráv ovlivnit naši psychickou pohodu? 

Pokud je ten přísun masivní, tak negativně. Média jsou v tuto chvíli obrovsky užitečná. My je využíváme a potřebujeme využívat. Informace, které dostáváme, nám pomáhají situaci zvládat. Čím více kvalitních informací máme, tím menší úzkostí trpíme.

I to ale platí jen do určité míry…

Přesně tak. Musíme čerpat jen určitou míru informací. To ale není odpovědnost médií. Žijeme v době, kdy média informují co nejrychleji a co nejčastěji. Je to jejich role v dnešní společnosti. A je to jen na našem sebeomezení. Jde o to, abychom nechodili na zpravodajské servery každých deset minut.

Jak může karanténa narušit vztahy s partnery nebo spolubydlícími?

Velice výrazně. Hrozí nám ponorka. To je další důvod, proč bych radil vytvořit si určitý plán. Můžeme do něj zařadit i ostatní lidi a říct jim: „Hele, nezlobte se, já chci být dvě hodiny sám.“ A pokud to nejde fyzicky, například v garsonce, můžu si samotu vytvořit individuálně. Například si nasadím sluchátka na uši a poprosím ostatní, aby mě nějakou dobu nerušili, aby mi nečetli nové zprávy.

Co dobrého nám může přinést tato krize? 

Z hlediska sebepoznání určitě spoustu věcí. Jakákoliv výrazná událost v našem životě vždy odhaluje naše výrazné vlastnosti. Ty logicky využíváme k tomu, abychom takovou událost zvládli.

Jak to myslíte?

Když má někdo tendenci běžně věci bagatelizovat, bude snižovat i závažnost této situace. Když je někdo radostný, bude brát karanténu jako party. To, co je u nás výrazné a silné, ale nemusí být vždy pozitivní. Například agresivita, rozmrzelost nebo depresivita. Všechny tyto vlastnosti můžou vyplout na povrch. Můžeme se začít učit tyto stavy zvládat. Musíme je akceptovat, nemá smysl si je nepřiznat. A když si je přiznáme, můžeme s nimi pracovat. Celou situaci berme jako příležitost se toto učit.

Zůstaňte v obraze a sledujte nejčerstvější informace kolem koronaviru na jednom místě.

Koronavirus

Odemčeno o koronaviru

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější