Jak se pozná schopný vůdce, bez něhož se v krizi společnost neobejde? A máme takového?
Glosa Michaela Romancova: V krizi stoupá poptávka po silném vůdci. Byli jimi Martin Luther King či Mahátma Gándhí, ale také Hitler či Stalin. Co je vlastně nezbytná podmínka pro to, aby se z lídra nestal diktátor?
Stalin, Hitler, Saddám, Kim… ti všichni ve svých rukou koncentrovali obrovskou moc. V tomto ohledu se tedy určitě jednalo o „silné“ vůdce. Následně pak všichni ti, kterými se obklopili, a aparát, jenž jim byl podřízen, začali tvrdit, že se jedná o muže neobyčejně moudré, pracovité, talentované a předvídavé, a proto mají lidé neuvěřitelné štěstí, že právě takový výjimečný jedinec stojí v čele státu a pečuje o ně.
V každém systému, který funguje shora popsaným způsobem, se zakrátko na všech úrovních vládnutí a rozhodování začnou objevovat lokální Stalinové, Hitlerové, Saddámové a Kimové, kteří, často pod vůdcovým portrétem či s jeho slovy na rtech, svévolně rozhodují o postavení, právech, majetku a o životě lidí žijících v dosahu jejich osobního vlivu.
Vůdce stojící na vrcholu takto vybudované pyramidy pak svévolně rozhoduje o všem a o všech. Když se mu něco nepovede, v zájmu udržení své moci začne odstraňovat ze svého okolí ty, na které se svalí vina.
Stalin, který z oněch uvedených kreatur vládl nejdéle a napáchal největší škody, šel tak daleko, že nechal vyhladit všechny, kdo spolu s ním stoupali na vrchol sovětské mocenské pyramidy.
Jiným příkladem silných vůdců jsou Martin Luther King, Mahátma Gándhí nebo v tento okamžik Greta Thunbergová. Každý z nich
