Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Krásné sídliště Ďáblice se brání další výstavbě. Nyní i knihou

Původní perspektiva centrálního parku sídliště z roku 1963. Foto: archiv IPR Praha.
Původní perspektiva centrálního parku sídliště z roku 1963. Foto: archiv IPR Praha.

Nejsou to jen brutalistní budovy jako Transgas, co dnes stojí ze socialistické výstavby za zvýšenou pozornost, či dokonce ochranu. Nyní se vede diskuse o celé sídliště. Sídliště Ďáblice je považováno za nejvytříbenější a nejzachovalejší z těch, která vznikla v takzvaném „krásném období“ sídlišť, když se ještě dostávalo peněz i ideálů. Dnes můžete do Ďáblic zajet s průvodcem – knihou, která vyšla i díky crowdsourcingu na internetu.

Pražské sídliště Ďáblice vám na přelomu zimy a jara neukáže zrovna vlídnou tvář. Bylo vybudováno v letech 1969–1975, patří tedy spíše ke „starým“ sídlištím. Stromy mezi domy jsou vzrostlé, velké zatravněné plochy lákají k proběhnutí, ale kromě pejskařů a několika seniorů tu je pusto, každý spěchá co nejrychleji domů.

Nebylo tomu tak vždy. V době, kdy již domy stály, ale noví obyvatelé se k nim ještě brodili bahnem, vznikla na tomto sídlišti na severu Prahy poměrně silná sousedská komunita, která mimo jiné pečovala o zkrášlení zatím neútulného prostředí. Rybníček mezi paneláky osadili keři, setkávali se na pravidelných brigádách, i díky nim se o Ďáblicích začalo hovořit jako o nejzelenějším pražském sídlišti.

V roce 1981 bylo architekty UNESCO vyhlášeno za nejkrásnější sídliště v Praze. Pyšní se i vlastním rybníčkem. Foto: archiv IPR Praha.

Dnes působí tato čtvrť spíš jako časová konzerva o různých vrstvách. Logickým centrem dění je prostor u kulturního domu Ládví a stejnojmenného obchodního centra, které již prošlo rekonstrukcí. Stanice metra otevřená v roce 2004 místo ještě více zdynamizovala a dohromady vytváří vyosené centrum celého sídliště.

Najdete tu sympatické vietnamské bistro, prodejnu Iceland, budova někdejšího knihkupectví dnes slouží jako kasino, jistou náhradou ale může být o kousek dál pobočka Městské knihovny.

Čím dál se dostáváte od tohoto kulturně-obchodního centra, tím působí sídliště zanedbaněji. Prostranství zarostlá křovím, rozpukaný beton a mramor, malé samoobsluhy proměněné v prodejny laciného asijského zboží, herny a hospody nižších kategorií.

Králíkárny? Neměnil bych.

Přesto vás řada místních přesvědčí, že by za jiné bydliště neměnili. Argumentují

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější