Deník N

Gorbačov nasměroval Rusko ke změnám, Putin ho vede zpět do apatie, zmrtvělosti a strachu ze všeho nového

Gorbačov chtěl Rusko před třiceti lety změnit. Putin ho chce mít takové, jakým bylo vždy. (Současný a bývalý prezident na snímku z roku 2006). Foto: ČTK/AP
Gorbačov chtěl Rusko před třiceti lety změnit. Putin ho chce mít takové, jakým bylo vždy. (Současný a bývalý prezident na snímku z roku 2006). Foto: ČTK/AP

Analýza Michaela Romancova: Je pochopitelné, že šířící se koronavirová epidemie zatlačila do pozadí většinu dalších důležitých témat a problémů, ale to neznamená, že se na mnoha místech světa nadále neodehrává spousta událostí, které mohou ovlivnit i nás. Jednou z těch, které by neměly zůstat stranou naší pozornosti, je současný politický vývoj v Rusku.

Rusko je zemí, kde se v posledních dvaceti letech všechny důležité věci dějí jen z vůle Vladimira Putina. To on rozhodl o konání olympijských her, mistrovství světa v hokeji i ve fotbale, o výsledcích „voleb“, o výši a pravidelném vyplácení mezd a důchodů, anexi Krymu a válce s Ukrajinou či o ruském angažmá v Sýrii a všechno to zařídil. Jeho nejhlasitější přívrženci a obdivovatelé tvrdí, že zemi „pozvedl z kolen“ a dal jí stabilitu. Proto například politolog Richard Sakwa, odborník na ruskou a evropskou politiku působící na univerzitě v Kentu, jeho režim označil za „stabilokracii“.

Dvanáctého března ruská agentura TASS přinesla vyjádření prezidentova mluvčího, který prohlásil: „Současná světová situace, jak dobře víme, je velmi, velmi nestabilní, dá se říci, že extrémně turbulentní. Mnoho zemí světa, ale zejména naše země, se nachází v situaci, kdy kolem sebe vidíme nestabilitu. V takové situaci se některé země rozhodly, že bude vhodné, aby současný prezident i nadále zemi vedl. V tak těžkých dobách je stabilní, pevný a konzistentní výkon moci nesmírně důležitý.“

Věty s obdobným významem, i když se tehdy používaly jiné obraty, z Moskvy zněly v podstatě po celou dobu existence sovětského státu. Zajímavé je ale srovnání se situací těsně před jeho rozpadem. A shodou okolností výročí některých „milníků“ připadá právě na tyto dny.

Muž, který chtěl změnit Rusko

Připomeňme, že SSSR se rozpadl v prosinci 1991. V jeho čele tehdy stál Michail Sergejevič Gorbačov. Muž, který letos 2. března oslavil 89. narozeniny, se 11. března 1985 stal generálním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a 15. března 1990 prvním (zároveň i posledním) prezidentem SSSR.

Od jeho zvolení do funkce prezidenta tedy letos uplyne třicet let. Tehdy kulminovalo krátké období zhruba tří let, kdy se z Kremlu přestaly ozývat litanie tvrdící, že mezinárodní politická situace je krajně napjatá a Sovětskému svazu, jakož i celému světovému socialistickému společenství, v jehož čele stojí, hrozí zničení ze strany agresivního imperialistického tábora vedeného USA. Tedy v případě, že se všichni pracující pevně nesemknou pod vedením komunistické strany a jejího generálního tajemníka.

Po třiceti letech je onen důvěrně známý tón zpět, stejně jako tehdy vyhlašovaná údajná role USA, které jsou zdrojem ohrožení a rozsévačem nestability. Rozdíl však spočívá v tom, že Gorbačov koncem 80. let učinil rozhodný krok k reformě politického systému, od níž si sliboval zefektivnění již delší dobu probíhající reformy hospodářské.

Šestadvacátého března 1989 se konaly první a jediné sice ne úplně demokratické, ale řekněme „polosoutěživé“ volby v celé sovětské historii, na jejichž základě byli zvoleni delegáti Sjezdu lidových poslanců. Ti se těšili svobodě projevu a nebáli se ji využít. Díky tomu poprvé v sovětské epoše vznikla situace, kterou nekontrolovala do té doby všemocná komunistická strana, jež byla v březnu 1990 nucena rezignovat na do té doby ústavně zakotvený mocenský monopol.

Gorbačov se sice stal prezidentem, ale konzervativní křídlo ve straně, které předtím zatlačil do defenzivy, se v srpnu 1991 pokusilo běh věcí zvrátit a zinscenovalo státní převrat. Pučisté neuspěli, ale protože neuspěly ani Gorbačovovy hospodářské a politické reformy, SSSR se zhroutil.

Slyšet konečně jasnou a zřetelnou ruštinu…

Gorbačov byl u moci šest let. Prvních zhruba dva a půl roku z toho upevňoval svou pozici v čele stranického aparátu a ve zbytku času se pokoušel o reformy. Zdědil zemi, která se na první pohled jevila jako mohutná a zcela stabilní, ale ve skutečnosti byly všechny aspekty hospodářského, společenského i politického života zmrtvělé.

Nejlépe to lze doložit právě na sovětských vůdcích. Před Gorbačovem všichni jeho předchůdci v nejvyšší stranické a státní pozici, s výjimkou Chruščova, ve své funkci zemřeli. Zchátralá fyzická schránka nemocných, obtížně se pohybujících generálních tajemníků, neschopných pronést souvislou větu, nakonec

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Analýza

Rusko

Komentáře, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější