Vy pomůžete proti Bruselu nám, my zase vám. Visegrádská čtyřka našla nový smysl existence
Komentář Jiřího Pehe: Návštěva maďarského premiéra Viktora Orbána v České republice opět ukázala, co vlastně spojuje země Visegrádu. Už dávno to není společná touha stát se co nejrychleji součástí Západu, která stála v roce 1991 u zrodu této aliance.
Stejně jako při jiných bilaterálních setkáních v rámci visegrádské čtyřky nebo při setkáních premiérů i prezidentů všech čtyř zemí se ani tentokrát nemluvilo primárně o tom, co by mohly společně dělat, aby se efektivně rozvíjely, modernizovaly, tedy třeba co nejrychleji propojily svoji infrastrukturu.
Mluvilo se hlavně o bezpečnosti a migraci. Tedy o „obranářských“ opatřeních. Místo toho, aby český premiér Andrej Babiš i jeho maďarský protějšek probírali, jak být spolu s ostatními zeměmi V4 nejen platnými členy Evropské unie, ale jak se efektivně zapojit do debaty o nutných reformách, vyjadřoval český premiér (stejně jako ostatní čeští představitelé, kteří se s Orbánem sešli) podporu Maďarsku v jeho „boji“ proti údajně neoprávněnému zasahování Evropské unie do jeho vnitřních záležitostí.
Brusel, jak známo, kritizuje Maďarsko za ústup od liberální demokracie. Konkrétněji pak za omezování svobody médií, útoky na univerzity či za účelové přepisování ústavy a volebních zákonů. Na základě hlasování Evropského parlamentu s ním možná dokonce zahájí řízení podle článku 7 evropských smluv o porušování evropských hodnot.
Takovému řízení už nyní čelí Polsko. I v jeho případě se čeští představitelé zdráhají postavit na stranu Bruselu a většinou opět tvrdí, že excesy, jako třeba snahy podřídit soudnictví v Polsku výkonné moci, jsou polskou vnitřní záležitostí.
Maďarsko dokonce dopředu avizuje, že pokud by EU dospěla v Evropské radě až k hlasování, zda zbavit Polsko jeho hlasovacích práv, bude sankce vetovat. Polsko zase naznačuje, že by udělalo to samé, pokud by chtěla Unie trestat Maďarsko.
Peníze z Unie? Na ty nám nesahejte
Je příznačné, že zatímco na summitech V4 i během bilaterálních jednání podporují visegrádské země jedna druhou ve faktickém porušování principů Evropské unie (anebo alespoň shodně míní, že nic neporušují, že jde jen o šikanu ze strany Bruselu), kdykoliv přijde řeč na rozdělování evropských peněz (což jsou ve velké míře peníze z daní občanů vyspělejších západních zemí EU), mají představitelé V4 jasno: jejich zemím se příjmy krátit nemají.
Jedním z námětů jednání představitelů V4 je v poslední době právě skutečnost, že Evropská komise chce v návrhu nového unijního rozpočtu částečně omezit příjmy některých zemí, včetně těch z našeho regionu, a ušetřené peníze dát zemím jižního křídla, které bojují s migrací.
Země V4 se ovšem nemíní nechat takto „trestat“. S migrací přeci „bojují“ po svém také. Společnými silami například důsledně sabotují zásadní pokusy reformovat evropský azylový systém, odmítají přijímat jakékoliv běžence a jako jeden muž před časem bojovaly i proti systému kvót pro distribuci běženců do zemí EU.
Což o to, systém kvót nebyl nejlepší řešení, se kterým kdy EU přišla, ale bylo to řešení řádně odhlasované potřebnou většinou členských zemí podle Lisabonské smlouvy. Přesto se jím země V4 demonstrativně odmítaly řídit, v důsledku čehož na tři z nich podala Evropská komise žaloby k Evropskému soudnímu dvoru.
A tohle jsem pro vás vyvzdoroval…
Je skoro zábavné sledovat, jak se představitelé zemí V4 při každém setkání navzájem ujišťují, že my v našem regionu děláme věci správně, přicházíme s nejlepšími řešeními, ale Západ nám nerozumí. Co na tom, že kupříkladu v oblasti migrace nenavrhují země V4 nic, co by už dávno nebylo na stole. Pro domácí publikum se ovšem lídři V4 tváří, že si na údajně nepoučitelné EU vyvzdorovali něco důležitého a zásadního.
Český premiér Babiš kupříkladu v poslední době několikrát tvrdil, že právě on a Orbán docílili po dlouhém boji
