Na býka, nebo na koronavirus? Jak velkou pohromou je rušení koridy a tradičních slavností pro Španěly a ekonomiku
Kladem typicky iberského rysu, jímž je pohrdání strachem, je absence paniky. Záporem může být v době útoku koronaviru nedostatek opatrnosti, popisuje situaci z probíhajících tradičních oslav v okolí Valencie spolupracovník Deníku N ve Španělsku Václav Rákos.
„Větší cenu má žít den jako lev než sto let jako krysa,“ říká španělské pořekadlo. Kromě toho, že úsloví dobře zní, mnozí Španělé v souladu s ním žijí – což nemusí být výhodná výchozí pozice pro boj proti šíření koronaviru.
Zatímco české sdělovací prostředky na začátku března informovaly už týden o nákupní horečce, v níž se Češi jali vytvářet zásoby konzerv a těstovin, přičemž v tu chvíli – 1. března – byli v České republice evidovaní teprve první tři pacienti s koronavirem, Španělé na středomořském pobřeží vzali útokem pokladny býčích amfiteátrů. A to ve městech, která se právě chystala na své březnové fiesty čili výroční svátky svých svatých patronů, při kteréžto příležitosti se ve Španělsku pořádají koridy. První opravdu významné v roce.
Riziko v býčím amfiteátru
Pokladny ve Valencii, hlavním městě autonomního Valencijského společenství, a v Castellónu de le Plana, hlavním městě jedné ze tří valencijských provincií, se otevřely o půlnoci z neděle 1. března na pondělí. Španělsko už tehdy podle statistik baltimorské Univerzity Johnse Hopkinse hlásilo 84 potvrzených případů onemocnění koronavirem.
V České republice tou dobou bylo na spadnutí uzavření Světového poháru v biatlonu pro diváky, o němž Bezpečnostní rada státu rozhodla právě ono pondělí. „Valencianos“ a „Castellanos“ si šli v obou městech stoupnout po tisících do mnohasetmetrových a několikahodinových front na býky. Bez roušek, respirátorů a viditelných obav.
V březnu začíná býčí sezona a lokální fiesty spojené s býky jsou pro část španělské společnosti jednou z nejvýznamnějších společenských událostí v roce. Odhaduje se, že nějaký druh představení s býky ročně navštěvuje na deset milionů Španělů, tedy asi čtvrtina populace.
„Hladu po býcích na středomořském pobřeží“ si všiml odborný tisk. Zájem byl mimořádný. Jako by místní obyvatelstvo záplavu zpráv o koronaviru vůbec nevnímalo; jako by si nechtělo podívanou, při níž se sedává v přeplněném amfiteátru tělo na tělo, s koleny vraženými do zad diváka před vámi a s koleny diváka nad vámi ve vlastních zádech, nechat čímkoli pokazit.
Pro šíření jakékoli nakažlivé nemoci by se těžko hledalo rizikovější prostředí: Kromě toho, že se sedí tak natěsno, koridy často začínají za plného slunce, jež hrozí úžehem, ale končí za šera v březnovém chladu, v němž byste potřebovali převlečník, abyste se nenachladili. U toho se často o přestávce mezi třetím a čtvrtým býkem přímo na tribunách
