Od Bergmana po Conana. Odešel herecký chameleon Max von Sydow

Ve svých raných bergmanovských rolích Sydow předvedl tak neodolatelnou kombinaci nesporného talentu a osobního magnetismu, že k sobě přitáhl i hollywoodské filmaře. Vysoká kostnatá figura se sonorním hlasem a přirozeně zasmušilým výrazem, který se ale o to víc rozjasní při dobráckém úsměvu, ztvárnila překvapivě široké spektrum rolí. Bergmanovská mladá léta ho zapsala jako představitele postav čelících existenciálním krizím. V Hollywoodu byl zase předurčen k rolím cizinců – „A kdo je cizinec? Může to být padouch nebo šílený vědec nebo příčetný vědec, případně psychoanalytik či umělec. Ale vždycky outsider,“ popsal svůj typický rejstřík rolí Sydow v rozhovoru pro deník Guardian. Ve skutečnosti je to ale přehnaná skromnost. Soupis jeho typově odlišných rolí je rozhodně mnohem bohatší.

Hráč se smrtí

Svou bezpochyby nejslavnější postavu Sydow zahrál hned na začátku své kariéry. Křižák Antonius Block bloudící svou vlastí stiženou morem v Bergmanově klasice Sedmá pečeť byla jeho první hlavní role. Tragická postava božího bojovníka, který se v lidské společnosti cítí jako vyděděnec, trápí ho úzkostlivé pochybnosti o boží existenci a čelí neodvratné blízkosti vlastní smrti, byla extrémně náročnou výzvou. Osmadvacetiletý absolvent stockholmské herecké akademie ji ale dokázal ztvárnit s uhrančivou přesvědčivostí. Muže stíhané takřka metafyzickými zkouškami pak představoval v řadě dalších Bergmanových filmů.

Hrůzou krutosti a pomsty si prošel v dalším středověkém dramatu Pramen panny, úzkost ze světa bolestně prožíval jako farník Jonas v Hostech večeře Páně a vlastním slabostem tváří v tvář válce čelil v roli hudebníka Jana ve filmu Hanba. Svým způsobem není divu, že