Lék, který na šíření koronaviru ordinuje česká vláda, má citelné vedlejší účinky
Epidemiologická opatření jsou nezbytná a vláda nemá skoro žádný manévrovací prostor. Za dané situace je pro ni – i pro nás všechny – výhodnější, když se proviní přehnanou opatrností, než aby chybovala v opačném směru. Léčba však bude bolet. Jako obvykle některé víc, některé méně.
Počínaje včerejškem přešlo Česko – ačkoli to nikdo tak zatím nepojmenoval – od snahy zadržet nákazu (containment) k jejímu zmírňování (mitigation). Zkušenosti z jiných zemí, které před námi mají časový náskok, ukazují, že nic jiného se dělat nedá. Zásadní rozdíl je v tom, že od nynějška akceptujeme šíření nákazy jako fakt, počítáme s tím, že jí bude stále více, ale snažíme se je co nejvíc zpomalit. „My“ je namístě: my všichni. Nejsme už diváky.
Zlomovým bodem není první odhalený případ komunitní nákazy (nepřivezené odjinud), ale přechod od reaktivních opatření k proaktivním. Včerejší mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví, tedy zákaz akcí nad sto lidí a uzavření všech škol (kromě předškolních zařízení), jsou vedena snahou předejít problémům, než nastanou.
Školy, samoživitelky a home office
Největší společenský dopad bude mít bezpochyby zrušení výuky na základních školách. Zároveň jde o opatření nejspornější. Česko v tomto ohledu kopíruje italský
