Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Sloupek Martina Selnera: Dovolte ostatním, aby vám pomohli. Prokažte jim tu laskavost

Někdy potřebujeme pomoc a ona nepřichází. Někdy potřebujeme pomoc a neumíme si o ni říct. Foto: Adobe Stock
Někdy potřebujeme pomoc a ona nepřichází. Někdy potřebujeme pomoc a neumíme si o ni říct. Foto: Adobe Stock

Když pracujete jako asistent ve stacionáři zaměřeném na lidi s vážnou poruchou autistického spektra podobně jako Martin Selner, máte možná šanci, že si některé souvislosti uvědomíte rychleji než ostatní. Ale to neznamená, že neplatí stejně uvnitř jako za jeho zdmi.

Nedávno za mnou přišla v práci kolegyně s tím, že si potřebuje nějakou dobu odpočinout od jednoho autistického chlapce. Že jí pořád dělá jen naschvály, že to už nedává. Sám moc dobře vím, co ten kluk dovede a kolik trpělivosti péče o něj stojí. Na závěr dodala: „Omlouvám se.“

Že si od něj potřebuje odpočinout, mě nijak zvlášť nepřekvapilo. Něčím podobným jsme si v práci prošli asi všichni. Překvapily mě ale dvě věci – že si řekla o pomoc a že se za to omluvila.

Řekla si o pomoc. Nějakou dobu jsem přemýšlel, jak to dokázala? Protože ne každý u nás v práci tohle umí, i když jde možná o první dovednost, kterou byste si měli osvojit, pokud chcete pracovat s lidmi s postižením.

Přitom v dětství si o ni říkáme neustále. Potřebujeme pochovat, zavázat tkaničky, potřebujeme pomoct s domácími úkoly. Je to pro nás přirozené. Možná se dospělost pozná podle toho, že se začneme stydět o ni požádat.

Můj supervizor vždycky říká: „Dovol ostatním, aby ti pomohli. Prokaž jim tu laskavost.“ Tvrdí, že lidé pomáhají vlastně rádi, dělá jim to totiž dobře. Jen mnohdy nevědí jak a komu. Paradoxně potřebujeme pomoc, abychom mohli pomáhat.

Kolegyni jsme pochopitelně vyhověli a zároveň jí domluvili supervizi, kde by měla mít prostor své negativní pocity nějak zpracovat. Málem se rozbrečela.

„Myslela jsem, že mi vynadáte,“ odpověděla, když jsme přišli s návrhem, jak situaci dál řešit.

„Jako za co?“ nechápal jsem.

„Za to, že jsem to nezvládla.“

„Naopak mám pocit, žes to zvládla skvěle,“ odpověděl jsem a zároveň přemýšlel, kde se vzal dojem, že to nezvládla.

A to je ta druhá věc, která mě překvapila. Ta potřeba omluvit se za to, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Sloupek

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější