„Nevylučuji, že jde o orgána.“ Jak šéf britských špionů zamlada v Praze vyškolil StB
Bezradný a ustrašený diplomat, kterému čas od času na veřejnosti vyčiní manželka, nebo britský agent? Státní bezpečnost v 70. letech neměla o muži jménem Richard Dearlove jasno. Mazané špionážní eso mezitím estébákům pod nosem připravilo nebývalou porážku.
Příběh z mládí budoucího šéfa britské výzvědné služby Richarda Dearlovea připomněl nedávno britský list Sunday Times. Muž, o kterém bude řeč, byl v 70. letech druhým tajemníkem britské ambasády v komunistickém Československu.
Poté udělal závratnou kariéru: v roce 1999 se stal ředitelem MI6 – teprve druhým šéfem britské špionáže, jehož jméno bylo veřejně odhaleno. Zmíněný list nyní Dearlovea označil, a byla z toho trochu cítit národní hrdost, za „jednoho z nejlepších britských agentů za železnou oponou“.
Přísně vzato jeho příběh není úplně nově objevený, ve sborníku Securitas Imperii č. 14 se mu před časem věnoval historik Prokop Tomek. Za připomenutí však stojí – Britové do mozaiky doplňují některé dosud neznámé podrobnosti. A celý příběh ilustruje, jak StB, velmi zdatná v šikanování obyvatel vlastní země, selhávala právě v tom, co je úkolem kontrarozvědky.
Špinavá fordka ustrašeného diplomata
Jednoho jarního dne roku 1973 zaparkoval v garážích pražského hotelu Intercontinental umazaný tmavomodrý Ford Cortina. Garážmistr anglicky neuměl, osmadvacetiletý cizinec ze zabláceného auta ho ale překvapil