Deník N

Americký deník Jany Ciglerové: Pozor, padají ještěři!

Leguáni jsou nesmírně plaší, ovšem když se naučí, že je lidé krmí, tak na plachost zapomenou. Foto: Emelie Carranza
Leguáni jsou nesmírně plaší, ovšem když se naučí, že je lidé krmí, tak na plachost zapomenou. Foto: Emelie Carranza

Když se v subtropickém státě, jako je Florida, náhle ochladí, má to kromě úsměvných historek lidí také nečekané dopady pro zdejší zvířata.

Už na první pohled bylo něco jinak. Venku byla hned ráno mlha. Jemné kapičky rosy byly i na oknech. Zvědavě otevřu dveře na zahradu, co je to zase za přírodní úkaz, který ještě neznám, a vpadnu do šokujícího chladu. V tu chvíli mi přichází zpráva od kamarádky Simony ze západní části Floridy: „Je tu sedm stupňů!“

Myslím, že jsem tu už zažila ledacos, od hurikánů přes požáry v Everglades, ale sedm stupňů jsme tu ještě neměli. Pro oblast, kde teploty po dobu půl roku neklesnou pod třicet, je to, jak se ukáže, doslova kalamita.

„My na to prostě nemáme oblečení,“ říká mi sousedka Susana, která svou osmiletou dceru do tři sta metrů vzdálené školy to ráno nedoprovází pěšky jako obvykle, ale veze ji autem. „Aby neprochladla. Radši jsem si nastartovala dopředu, aby se mi auto prohřálo,“ radí mi, jak přežít vzdálenost tří set metrů. Její školní uniformy mají stejně jako ty naše jen kraťasy, trička a maximálně mikiny.

Muž odnáší dva ztuhlé leguány, které našel nedaleko floridského jezera Lake Worth. Foto: Saul Martinez, Reuters

To dneska nestačí. Cestou ze školy ještě rychle sjede do nedalekého supermarketu Walmart, kde prodávají také oblečení, nakoupí péřovou bundu a zateplené kalhoty a nechá to pro dceru na vrátnici školy. „Nejhorší je, že to použije dvakrát a příští rok je jí to zase malé,“ povzdechne si Argentinka Susana.

Oblékneme si kabát, budeme jako ve filmu!

„To je ale krásně dneska, co?“ raduje se už ve dveřích školky mého syna ředitelka Kathy. Žije na Floridě celý svůj život a studené počasí miluje. „Obléknu si všechny ty věci, co nosí lidi ve filmech. Kabát, vysoké boty, i kulicha si vezmu,“ směje se pobaveně.

„Manžel mi říkal – honey, dneska si zapálíme v krbu. Ale vždyť mám večer jógu, přijdu pozdě, říkám mu. A on prý kdepak, dneska žádná jóga, v neděli už bude zase třicet, musíme to rychle stihnout,“ vypráví mi Kathy jejich ranní manželský dialog s tím, že se moc těší, protože naposledy krb zapálili v únoru roku 2017. Tehdy udeřilo devět stupňů.

Obvyklé floridské počasí je stejné, jako když jdete v létě do skleníku – teplo a vlhko. Dělá moc dobře nejen rostlinám, ale i lidem se suchou pletí, která je tak pořád hydratovaná, a mírná vlhkost dělá na tváři neustálý jemný lesk. V tom je to tajemství, proč tu lidé působí zdravěji a mladistvěji: permanentní vzdušná vlhkost.

Ještěrka ztuhlá chladným počasím ležela na chodníku jako mrtvá. V trávě, kam jsme ji odklidili, přečká, než se oteplí, pak se protáhne a zase si odběhne po svých. Foto: Jana Ciglerová, Deník N

Pro běžce to tu ovšem není žádná sláva. Kdo nechce riskovat infarkt, musí vybíhat před sedmou ráno, jinak běhá ve vedrech. Nízké teploty, na které si tělo rádo vzpomene, jsou proto příjemným připomenutím českých běžeckých časů, kdy kilometr trvá až o minutu kratší dobu.

Nás Čechy však nějaký chládek nemůže rozhodit, v zimním oblečení jsme ostatně přijeli a dlouhých kalhot a bund máme plné skříně, takže ráno vycházíme náležitě oblečeni a s norským heslem „Není studené počasí, je jen špatné oblečení“ jdeme do školy pěšky jako obvykle.

Potřebuje prohřát

Na chodníku leží mrtvá ještěrka. Kluci se k ní sehnou a ona začne otevírat tlamičku. „Není mrtvá! Je úplně ztuhlá!“

Zelená ještěrka, kterých tu neustále pobíhají po trávnících stovky ohromnou rychlostí a není možné je chytit, nás nechává se k ní přiblížit a dotknout. Aby ji někdo nepřejel na kole, odklízím ji stranou, a v tu chvíli se začne pomalu hýbat, kousat do listu a švihat ocasem. Brání se, co může, ale spíš připomíná ještěrku ze zpomaleného filmu.

Ještěrky a leguáni, kteří jsou na jižní Floridě velmi častými zvířaty, nemají stálou tělesnou teplotu. Aby měli energii, potřebují teplo zvenku. To většinu roku není problém a zejména kolem oběda jsou tu na trávnících v blízkosti vodních ploch často k vidění desítky ještěrů a leguánů. Většinou jsou ostře zelení, tmavě šediví a někteří z nich, jejichž těla bez ocasu měří i metr, jsou výrazně oranžoví.

Oblíbenou zábavou dětí na Floridě je honění ještěrů. Leguáni jsou ohromně rychlí, skočí do vody, přeplavou jezero a vylezou na druhé straně, kde se jdou rychle ohřát do korun stromů. Tady jeden právě prchá před mými syny. Foto: Jana Ciglerová, Deník N

Jsou plaší a utíkají, když se přiblížíte, ale když kolem nich jedete pomalu autem, nemají s tím problém. Jednou z oblíbených zábav mých synů je honit v parku leguány. Jsou srandovní, když skáčou do jezera, a jsou obdivuhodní, s jakou rychlostí dokáží vyšplhat na strom. Zkušený návštěvník Floridy proto ví, že kdo chce vidět leguána ve volné přírodě, musí se nejen dívat po trávnících kolem vody, ale také do větví stromů.

Tam ostatně ještěři a ještěrky přežívají noc. Vysoko ve stromech mají vyšší šanci, že je nesežere nějaký vyšší stupeň predátora, jako je třeba vačice nebo mýval. Jenže právě to je pro ně v náhle studených dnech, jako byly ty uprostřed týdne, osudové.

Protože nemají schopnost udržet teplotu, když je zima, ztuhnou. Dokonce jakmile teploměr klesne pod čtyři stupně, přecházejí do hibernovaného stavu. Působí jako mrtví a jsou tvrdí. A logicky ze stromu, na nějž jsou přichyceni drápy, spadnou. Protože jsou tvrdí, je to docela rána.

Bonnie a Clyde po leguánsku

Takové studené ráno na jižní Floridě v parku vypadá tak, že pod stromy leží popadaní ještěři. Záchranáři je chodí sbírat, respektive odklízet stranou tak, aby jim nikdo neublížil. Ti velcí to většinou přežijí bez problémů, a jakmile se jen trochu ohřeje vzduch, proberou se, zmátoří a odejdou po svých. Menší se občas už neproberou nebo je nějaké zvíře sežere.

„Jsou to potvory, sežerou mi všechno, co má květy nebo chuť,“ říkala mi naštvaně sousedka o leguánech, kteří jí chodí na zahrádku. Jednu nezvanou návštěvu u ní v květináčích jsem vyfotila. Byli jako komplicové: samice hlídala, samec v květináči okusoval. Foto: Jana Ciglerová, Deník N

„Jakmile uvidíte na zemi ztuhlého leguána, nelekejte se, není mrtvý. Jen se potřebuje prohřát na slunci, aby mohl zase odběhnout,“ radil odborník v místních televizních zprávách. Poradil, že je máme zvolna odsunout stranou, ale nedoporučoval, abychom si je brali domů.

„Jeden muž je začal sbírat a naházel si je do dodávky a jel domů. Jenže cestou mu svítilo na korbu slunce, leguáni se zahřáli a začali mu lézt po autě. Bylo to jako scéna z hororu,“ popisoval ochránce přírody.

Leguáni bývají velkým problémem pro floridské zahradníky, protože jim často ožírají rostlinky. Dokonce se tu pořádají i kurzy na to, jak si s invazivními ještěry poradit.

„Ty potvory mají nejradši květy a koření, třeba bazalku,“ stěžovala si mi bývalá sousedka, vedle které jsme hned u jezera bydleli vloni. „Všechno mi to okousají, nevydrží tu jediná okrasná květina. Tady už jsou přemnožení. Já když nějakého ztuhlého vidím, tak ho zneškodním. Aspoň je o jednoho míň,“ zaskočila mě tehdy.

V takových mrazech nevycházím!

„Nezapomeňte se zítra pořádně obléct, i zítra nás čeká extrémně studené počasí,“ burcovala rodiče ve varovné textové zprávě ředitelka naší školy. Děti přišly ze školy nadšené, protože to bylo poprvé, co škola vypnula klimatizaci, a jim tam tak bylo teplo.

„Jak zvládáš ty mrazy?“ volám v legraci kamarádce Gillian, která je původem z ostrovů Trinidad a Tobago a miluje horko. „Mám na sobě flanelové pyžamo, piju horkou čokoládu a nevycházím z domu,“ smála se. „Ale řeknu ti to takhle – za tyhle studené dny jsou všichni na Floridě vděční. Konečně si totiž můžeme vypnout klimatizaci, otevřít okna a vyvětrat.“

Americký deník

USA

V tomto okamžiku nejčtenější