„Už mám po sezoně.“ S Vladimírem Špidlou o bojechtivém Zemanovi i péči o autistického vnuka
„Nemusíte být mizera, ale musíte být schopný dostávat rány a občas nějakou ránu dát,“ popisuje tvrdá pravidla politiky bývalý premiér Vladimír Špidla. V rozhovoru pro Deník N líčí, proč nechtěl Miloše Zemana za prezidenta i jak pomáhá s péčí o autistického vnuka.
Zeptám se vás jako historika – jak byste mohl být jednou zapsán v dějepisných knihách? Kromě toho, že jste jako premiér uvedl Česko do Evropské unie a vaše vláda skončila v polovině mandátu.
To opravdu nevím. Moc dobře vím, jak je historická práce složitá. A většinou kontext, na který někdo přijde dvacet let po vaší smrti, vás nikdy nenapadne. Takže tohle nechávám budoucím historikům. Tedy jestli jim vůbec budu stát za to, aby o mně něco napsali.
To já taky nevím, jestli jim za to budete stát. Ale vím, že jim za to bude stát Miloš Zeman. A znovu se vás ptám jako historika – jak by měl být Zeman v historii jednou zapsán?
Miloš Zeman by podle mě měl být zapsán jako člověk, který měl několik životních fází, a rozhodně by bylo zajímavé popsat, jak během nich měnil svoje postoje k nejrůznějším věcem. A určitě to popsáno bude. Měl by být zapsán jako mimořádně schopný politický taktik.
Jak měnil svoje postoje… Hned mě napadá přijetí eura nebo názor na Andreje Babiše. Co napadá vás?
Pro mě bylo zajímavé, jak se náhle radikálně odklonil od sociální demokracie a začal velmi systematicky působit v její neprospěch. To je zajímavé, protože rozhodně byl velmi významnou součástí úspěchu ČSSD. A najednou začal systematicky působit proti. To mě překvapilo.
Když to vezmu od začátku jeho politické kariéry, říkáte, jak vás překvapilo, že se od ní radikálně odklonil. Nebylo zajímavé i to, jak se k ní radikálně přiklonil? On přece před vstupem do politiky vůbec nebyl sociální demokrat.
Do určité míry jsem Miloše Zemana do ČSSD přivedl já. My jsme tehdy sestavili kandidátku v jižních Čechách a zdála se nám dobrá, ale chyběla nám na ní nějaká opravdu zářivá osobnost. Jeden z nás měl na Zemana kontakty a zajel za ním. Vrátil se s tím, že Zeman souhlasí. Rozhodně se k nám ale sám nehlásil, přišli jsme za ním my.
Přece jste viděli, že to žádný sociální demokrat není. To vám nevadilo?
To jsme ani tak nevěděli. Asi nebyl, to je pravda. Tím jsme se ale nezabývali. Pro nás bylo rozhodující, že to byla velmi silná a zřetelná osobnost spojená s rokem 1989. A rozhodně jsme věděli, že když ho budeme mít na prvním místě kandidátky, bude to ku prospěchu.
Takže vy jste Zemana do ČSSD přivedl, pak si vás vybral jako svého nástupce v čele strany a dnes o vás říká, že jste byl neúspěšný premiér, předseda strany, eurokomisař nebo kandidát v komunálních volbách v Kunraticích, což označil za vrchol vaší politické kariéry.
Tak je to od něj hezké. Ale aspoň vidíte, že on nezapomíná. Na druhé straně je fakt, že po poměrně velkém volebním úpadku sociální demokracie v době, kdy jsem ji vedl, jsme docela nečekaně vyhráli volby. Stejně tak je známo, že jsme měli lepší výsledek v senátních volbách, než byl poslední výsledek ve volbách, které vedl Miloš Zeman. Čili když se podíváte na politické kariéry, uvidíte tam nahoru dolů.
Jaký je hlavní důvod, proč vás zařadil mezi nepřátele? Není to i proto, že jste ho tímhle ponížil?
Ale to já nevím.
Určitě máte názor.
Mám názor, ale dělat psychologické a psychoanalytické profily osobností, aniž jsem měl možnost udělat odpovídajícími metodami jejich diagnózu, je neprofesionální.
Vy to berete dost sofistikovaně.
Já se nebudu vyjadřovat k Miloši Zemanovi.
Ale řekněte mi, proč jste ho nepovažoval za vhodného kandidáta na prezidenta.
Měl jsem s ním jasné politické rozpory. Zejména pokud jde o
