Ženy v české diplomacii míří do válek i muslimských zemí. Častěji ale zůstávají na nižších funkcích
Když se v únoru ujala diplomatka Karen Pierceová postu britské velvyslankyně v USA, veřejnoprávní BBC i nacionalistický bulvár Daily Mail se vzácně shodly, že jde o výjimečný moment: je historicky první ženou v tomto prestižním a silovém křesle.
Diplomacie je stále tak trochu mužský svět. A zvlášť tvář Česka, kterou světu ukazujeme prostřednictvím českých velvyslanců, je docela „macho“.
Přestože diplomacie ženy láká – tvoří téměř polovinu zaměstnanců českého ministerstva zahraničí –, ke klíčovým vedoucím postům velvyslankyň dojdou spíš zřídka. Někde po cestě se „ztratí“.
Trochu jako pánský klub působí čeští ambasadoři i ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi, například s polskou či rakouskou zahraniční službou. V nich už ženy velvyslankyně nejsou jen výjimkami potvrzujícími pravidlo.
První žena v Kuvajtu
Není to tak dávno, co diplomatka Jana Hybášková odložila neprůstřelnou vestu. Před deseti lety zastupovala Evropskou unii ve válkou rozloženém Iráku. A i předtím, na přelomu tisíciletí, kdy působila na českém ministerstvu zahraničí, psala doslova světovou historii – byla vůbec první ženou ve velvyslanecké funkci v Kuvajtu.
„Když jsem šla po chodbě kuvajtského ministerstva zahraničních věcí, všichni tam otevírali dveře, aby
